Velikonoce: tradice, recepty, vajíčka a jak si uplést pomlázku

Velikonoce patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara, nového vegetačního období, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí.

Bohužel dnes tradice ustupují do pozadí a stále méně mladých lidí si uvědomuje, proč se Velikonoce vůbec slaví.

Tajemství velikonočního jídelníčku sahá daleko do minulosti, až před biblickou poslední večeři Páně, a tedy poslední stolování Krista a jeho učedníků v Jeruzalémě v době pesachu, jednoho z nejstarších hebrejských svátků a předchůdce křesťanských Velikonoc.

Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení.

Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s půstem, který Velikonocům předcházel a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr.

Vyšlehání proutkem, pomlázkou (tatarem), vařechou či jalovcem má ženám zaručit mládí, krásu, zdraví a plodnost.

Na pletení pomlázky je vhodné zvolit proutí z vrby bílé, která roste u potoka. Z vrby smuteční by se proutí při pletení příliš ohýbalo. Záleží také na tom, jak je proutek suchý. Čerstvě utrhnutý se nebude při proplétání tolik lámat. Pomlázka se většinou plete z šesti či osmi proutků, stejně dlouhých a stejně silných.