Článek
Výhody pravidelného pohybu zaznamenala nejedna světová studie. U starších atletů bylo například prokázáno, že ve svém věku měli mnohem silnější kosti, lépe jim pracoval mozek, srdce, měli i kvalitnější svalovou hmotu než stejně staří jedinci, kteří pohybu moc nedali.
V širším měřítku pak tyto studie poukazovaly právě na již zmíněný fakt, že cvičení má výrazný vliv na kvalitu života, a také fakt, že lidé věnující se pohybu mají menší šanci, že zemřou předčasně. Většina těchto studií se ale zaměřovala na cvičební návyky a životy lidí v kratším časovém měřítku.
Nová studie, která byla minulý měsíc zveřejněna v časopise JAMA Network Open, se zaměřila na aktivitu lidí v jejich volném čase a její vliv na délku života z výrazněji delšího hlediska.
Začala v roce 1995 a zúčastnily se jí tisíce mužů a žen ve věkovém rozmezí 50 až 71 let. U všech byla zjišťována data ohledně jejich zdraví. Jeden z dotazů pak směřoval i na jejich pohybovou aktivitu ve volném čase – zda sportují, jak často, jaké sporty či pohyb upřednostňují atd.
Dotaz byl primárně zaměřen na klasické cvičení, do pohybu byly ale také zahrnuty náhodné fyzické aktivity jako práce v domácnosti nebo na zahradě.
Šetření se ale nespecifikovala jen na posledních pár let života účastníků – naopak zahrnovala různé životní etapy – od dospívajících let až po aktuální věk, uvádí server New York Times.
Sedavý styl života a srdeční choroby
Účastníci byli podle vyhodnocení odpovědí následně rozděleni do skupin – podle toho, jak moc a v jakých životních etapách cvičili. Nebylo žádným překvapením, že jedincům, kteří pohybu ve svém životě moc nedali, hrozilo v aktuálním věku nejvyšší riziko předčasného úmrtí, a to převážně kvůli srdečním chorobám.
Naopak u těch, kteří byli celý život aktivní a cvičili pravidelně několik hodin týdně, bylo sníženo aktuální riziko předčasného úmrtí z jakékoli příčiny o 30–35 procent. Také měli až o 40 % nižší riziko úmrtí na infarkt než neaktivní jedinci.
U dotázaných, kteří cvičili jako mladí, pak na jednu až dvě dekády přestali, a opět začali kolem čtyřicítky či padesátky (a cvičili opět několik hodin týdně), byla zjištěna podobná odolnost vůči předčasnému úmrtí jako u těch, kteří pravidelně cvičili po celý život.
Naopak jedinci, kteří sportovali jako teenageři a byli ve formě jako mladí dospělí, ale následně trvale „spadli“ k sedavému způsobu života, o veškeré „nastřádané“ benefity z hlediska dlouhověkosti a zdraví přišli. Jejich riziko předčasného úmrtí bylo stejně vysoké jako u lidí, kteří v životě necvičili nikdy.
Jak vědci upozorňují, výsledky mohou být poněkud zkreslené jedním důležitým faktem – vycházely z toho, co si lidé ze svého života zapamatovali, což může být v některých ohledech krajně nespolehlivé.
V celkovém pohledu je to ale jistě přínosné a je třeba pochopit, jaký výrazně pozitivní vliv může mít pravidelný pohyb na život každého jedince. K tomu je samozřejmě ještě třeba doplnit další konkrétní faktory, jako jsou strava, celková hmotnost, zdravotní kondice a samozřejmě geny.
I tak je podle Pedra Saint-Maurice, doktoranda z amerického Národního institutu pro výzkum rakoviny, který se podílel na studii spolu s dalšími světovými odborníky, třeba zapamatovat si důležitou věc. „Pokud jste nyní aktivní, nepřestávejte. A pokud jste pohyb omezovali, pak není nikdy pozdě s ním znovu začít, i v pozdějším věku,“ uzavírá.
Může se vám hodit na Seznamu:
