Článek
Stárnutí je nevyhnutelné a neměnné, roky ubíhají všem stejně, v tom se nejspíš všichni shodnou. Samotné tělesné reakce na proces stárnutí jsou už ale u každého jiné.
Zatímco někteří lidé mají velmi brzy podlomené zdraví, jiní ve stejném věku stále vypadají mladě a netrápí je téměř žádné zdravotní potíže. Nejen tyto rozdíly vedly britské vědce k otázce, zda je všeobecně zažitý proces stárnutí, spojovaný se zhoršeným zdravím a úbytkem sil, správný, nebo se s ním dá vlastní vůlí a snahou něco dělat například cvičením.
Pravidelný pohyb i po šedesátce
Jak naznačují celosvětové výzkumy, byť mnozí lidé vědí, že pravidelný pohyb je klíčem ke zdraví i jako vhodná prevence různých nemocí, věnují se mu převážně mladí. Jedinci středního věku (cca 45 let) a starší se různým pohybovým aktivitám věnují spíše výjimečně. Po 65. roce věku pravidelně cvičí pouze 10 procent obyvatel. Z toho poměrně logicky vyplývá, že všeobecně podporovaný pohled na „normální“ průběh stárnutí je odvozován z toho, jak stárnou lidé, kteří se pohybu spíše nevěnují, uvedl web deníku NY Times.
Fenomén toho, co je a co není normální, se rozhodli prozkoumat britští vědci. Mnozí z nich jsou rekreačními sportovci a vyznávají názor, že sport dokáže velmi výrazně ovlivnit, respektive změnit stávající průběh „normálního“ stárnutí.
Aby to dokázali, dali dohromady skupinu starších mužů i žen ve věku 55 až 79 let, kteří se pravidelně věnují nějaké fyzické aktivitě, mnozí byli rekreačními cyklisty. Výsledky jejich studie jasně poukázaly na to, co již předtím tvrdili. Po vyhodnocení celé řady fyzických a kognitivních schopností starších, fyzicky aktivních lidí zjistili, že jsou jejich hodnoty srovnatelné s hodnotami třicátníků, tedy porovnatelně lepší než u stejně starých jedinců, kteří ovšem pravidelně necvičí.
Ze dvou návazných studií, jejichž výsledky byly publikovány tento měsíc ve vědeckém časopise Aging Cell a které se podrobněji zaměřily na zkoumání svalové hmoty a odezvu imunitního systému rovněž u starších, pravidelně sportujících jedinců, vyplynulo, že jsou nejen zdravější, ale i biologicky mnohem mladší, než je jejich skutečný věk. Poukazuje to tedy jasně, že cyklistika má velmi výrazný a pozitivní vliv na zdraví člověka. Bohužel se zatím nepodařilo podobné výsledky získat i u jiných druhů fyzické aktivity.
I přes tyto výhrady je ale vedoucí studií Janet Lordová optimistka: „Poselstvím těchto výsledků je, že mnohému z toho, co jsme dříve považovali za nevyhnutelné ve stáří, můžeme ve skutečnosti předejít.”