Článek
Deník uvádí stejný rok smrti jako severokorejské úřady, které vždy tvrdily, že dívka spáchala v roce 1994 sebevraždu. Rodiče ale jejich tvrzení neuvěřili, protože ostatky, které dostali v roce 2004, nepatřily jejich dceři, test DNA to nepotvrdil. Podle některých zpráv byly ostatky mužské.
Tong-a-ilbo s odvoláním na zaměstnance nemocnice, kde Japonka zemřela, napsal, že Jokotové byla podána sedativa a hypnotika ve vyšší dávce, než je bezpečná. Její tělo pak skončilo ve společném hrobě.
O psychických potížích a sebevražedných pokusech mluvil v roce 2006 i manžel Jokotové, když se setkal s příbuznými v rámci programu umožňující kontakt rozdělených rodin. Podle něj trpěla depresemi a údajně i schizofrenií.
Únos školačky
Jokotovou unesli v roce 1977 v Niigatě severokorejští agenti a lodí ji přepravili do KLDR. V té době unášeli Japonce, z nichž chtěli vycvičit špióny. Když dospěla, vzala si Jihokorejce, který byl podobně jako ona unesen do Severní Koreje a měla s ním dceru.
Jokotovi se letos v březnu setkali s vnučkou, jejíž příbuznost potvrdil test DNA. Na osud její matky se neptali. „Nechtěli jsme, aby setkání s ní zahrnovalo jakékoli politické záležitosti. Vyrůstala v té zemi a my si nejsme jisti, kolik pravdy by nám mohla říci,“ řekla po setkání Sakie Jokotová. [celá zpráva]
Jokotovi stále doufali, že se jednou potkají i s dcerou. Opakovaně se obraceli na japonské úřady. Vláda japonského premiéra Šinza Abého letos v červenci zmírnila některé sankce vůči KLDR výměnou za to, že Severní Korea znovu prověří osudy japonských občanů unesených v 70. a 80. letech minulého století. Pchjongjang to slíbil v květnu. [celá zpráva]
Pchjongjang se v roce 2002 přiznal k únosu 13 japonských občanů, kteří měli pomáhat severokorejským agentům s výukou japonštiny a znalostmi japonské kultury. Pět unesených a jejich rodin se později mohlo vrátit do Japonska. Tokio ale chce vědět, jaký byl osud zbylých osmi a také dalších lidí, o nichž se předpokládá, že byly do KLDR uneseny.