Článek
Předchůdcem odrůd, které dnes vládnou zahradám i parkům, je šeřík obecný (Syringa vulgaris). Ten se ve své divoké kráse předvádí na skalnatých stráních v Bulharsku, odkud pochází.
Botanici jej znají už od 16. století, do srdcí zahrádkářů se ale vryl teprve v 19. století, kdy si ho vzali do parády šlechtitelé z Británie, Ameriky a Francie. Všichni jeho potomci voní sladce, až mámivě, a když otevřou květy, je najednou všude kolem plno radosti, ani slunce nemusí svítit.
Uvítejte jaro na své zahradě s těmito tipy: |
---|
Užijte si rozkvetlé jaro všemi smysly |
Připravte okrasné trávy na jaro |
Jak pečovat o jarní trávník |
Velký keř či menší strom
Zatímco původní druh může atakovat výšku 7 m, kultivary většinou nepřesáhnou 3 až 4 m. Vytvářejí širokou spleť vzpřímených, vidličnatě větvených výhonů, kam se rádi stěhují černí kosi.
Taky vrabečci se za clonou z velkých matně zelených listů cítí bezpečně a tuze rádi tu debatují a suší peří.
Toužíte-li spíš po stromku, sáhněte buď po roubu zapěstovaném na kmínku, nebo po nůžkách. Těmi zbavte keř všech výhonů až na jeden nejsilnější a nejrovnější, který v požadované výšce zastřihněte, aby se rozvětvil a vytvořil korunu. Je to varianta levnější, chce ale pořádnou dávku trpělivosti.
Stejným způsobem lze z keře, i z toho dospělého, vytvořit atraktivní vícekmenný stromek, kdy místo jednoho ponecháte pruty tři. Řez snáší šeřík velmi dobře. Nezačne trucovat, když si květenstvími naplníte vázu ani když mu zkrátíte výhony, aby se vešel, kam je zapotřebí.
Přistoupíte-li k udržovacímu řezu, proveďte ho hned po odkvětu, jinak se připravíte o květní pupeny pro příští rok. Po hlubokém zásahu šeřík rok dva nepokvete, protože květy tvoří na starším dřevě. Věkem výhony tloustnou a hladká borka vráskovatí.
Mladistvou tvář keře zachováte pravidelným odstraňováním nejstarších větví.
Pryč musí také zvadlá květenství. Neuškodí však, když jich ve větvích pár zůstane a urodí semena, aby si stehlíci i jiní opeřenci měli v zimě čeho zobnout.
Žlutý i plnokvětý
Víte, co má šeřík společného s olivou, zlaticí a jasanem? Sdílejí společně čeleď olivovníkovitých (Oleaceae). Žádný z jeho příbuzných však nenabízí tak krásně malované květy, poskládané jeden vedle druhého do hustých lat. Člověka až udiví, jak přebohatý je rejstřík fialové a růžové barvy v odstínech sytých i jemňounce pastelových.
Krásný obraz vznikne, když sesadíte kontrastní odrůdy s květy temně vínovými a zářivými jako nepopsaný papír. Ani modrofialová s karmínově růžovou nezůstanou bez zájmu. Anebo si májovou pohodu pojistíte jedinečným kultivarem Primrose v netradičním odstínu vanilky?
Komu jedna barva nestačí a chce něco extra, toho téměř jistě nadchne kultivar Sensation nebo třeba Michel Buchner. První má syté lila květy zdobené bílou obrubou, druhý je plnokvětý, tvořený tmavorůžovými poupaty, která po rozvití vybledávají do běla. Dokonalejší symbol venkovské romantiky snad ani neexistuje!
A jaká z barevných variant voní nejlíp? Na barvě nesejde, příroda nadělila všem příjemně sladkou, až ovocnou vůni, která se nese do daleka a nosu dělá radost po dobu dvou až čtyř týdnů.
Vhodný doprovod
Opadavý šeřík by ve výsadbě neměl zůstat osamocený, protože po bujarém kvetení je z něj šedá myš. Jako vhodný doprovod se nabízí letně kvetoucí komule (Buddleja davidii) a ruj vlasatá (Cotinus coggygria), dále brslen evropský (Euonymus europaeus) s okrasnou jabloní, jejichž plody upoutají ke konci sezony, a celoročně zelené skalníky (Cotoneaster) či konifery.
Ve smíšeném záhonu po něm převezmou štafetu kvetoucí trvalky. Pokud mu roli solitéry svěříte, umístěte před něj hezkou lavičku nebo dekoraci, která od něj po odkvětu odloudí pozornost.
Odkaz budoucím generacím
Perfektně odolává mrazu i horku, vítr jím jen prosviští a nezadusí ho ani městský smog. Co netoleruje, je trvalé zamokření.
Půdu má rád úrodnou, hlubokou s dobrým vsakováním přebytečné vody, neutrální až vápnitou. Jestli živiny v půdě chybí, rozhoďte okolo keře uleželý hnůj. Poprvé před rozkvětem a pak znovu v srpnu, kdy dozrávají květní pupeny.
Nejbohatěji kvete na místě, kam sluníčko svítí minimálně šest hodin denně. Ve stínu stejně jako při přehnojení, v kyselé půdě nebo v přehuštěném porostu ho trápí padlí a puklice.
Když mu dopřejete to nejlepší, dožije se klidně sta let. I kdyby za to vděčil odnožím, které kolem sebe často vytváří.
Nemáte-li zájem, aby se šířil do stran, odnože seřízněte či vyrýpněte a zasaďte jinde nebo je darujte. Po asi pěti letech předvedou, co šeříky umí nejlíp: božsky kvést a vonět.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.