Užijte si rozkvetlé jaro všemi smysly

Kvetoucí cibuloviny, trvalky a keře nesvádějí jenom naše pohledy, lákají také první hmyzí otužilce, jako jsou čmeláčí královny či samotářsky žijící včely.

Chceme-li se svěžestí a vůní jara obklopit i na terase nebo v pokoji, natrháme si kytičku do vázy nebo naplníme košík hrnkovými rostlinami, které prostor rozsvítí pestrými barvami.

Ranní ptáčata mezi cibulovinami vykukují z podzemního pelíšku v době, kdy ještě hrozí noční mrazíky. Jako by se sněženky, šafrány (Crocus) a bledule bály, že si jich později ve víru honosných narcisů a tulipánů nevšimneme.

Postupně se k nim přidružují něžné puškinie (Puschkinia) a jim příbuzné ladoňky (Scilla) s květy modřejšími než obrázky na holandském porcelánu. Všude tam, kde tyhle drobné cibulnaté krasotinky najdou klid k růstu a dostatek místa s kyprou, nepodmáčenou půdou, vytvoří působivé kolonie.

Lebedí si v podrostu opadavých dřevin, kde se jim zjara dostává potřebné světlo a v létě chladivý stín. Šafránům se zase líbí na plném sluníčku v trávníku, záhonových bordurách či mezi kameny na skalce.

Otužilci však nejsou jen cibuloviny! Mezi rozpláclými listy bergénií (Bergenia) už nyní růžově svítí střapce nahloučených květů. Co do bohatosti kvetení se nedají zahanbit ani čemeřice (Helleborus), které vypadají skvostně pod větvemi právě kvetoucích lísek, dřínů (Cornus mas) a jív.

Obě dlouhověké, nenáročné trvalky prospívají v půdě úrodné, neutrální, spíš vlhčí, zároveň však volně propustné. Na výbornou snášejí větrné pozice, hůře už přímé celodenní slunce, raději jim dopřejeme polostín.

Zatímco u bergénií po zimě odstraňujeme jen uvadlé a poškozené listy, u čemeřic je zapotřebí seříznout všechny, aby uvolnily místo čerstvé zeleni.

Výhodou hrnkových květin je, že se už teď můžeme radovat z květů, které se volně na záhoně objevují o měsíc až dva později. Vůní nás svádějí hyacinty s modřenci (Muscari), když je při slunečném počasí vyneseme ven za okno nebo na stolek na terasu, přivábí tolik včel, že nás z tohoto dobrého skutku bude hřát u srdce.

Chybí-li sluníčko na obloze, napodobí jeho jas žlutokvěté narcisy i prvosenky bezlodyžné (Primula vulgaris). Také se těchto kouzelných jarniček za pár korun nemůžete nabažit? Společně s nimi jsou nyní všude k mání hrnkové sedmikrásky a malé violky ostruhaté (Viola). I když nás podobně jako prvosenky asi už ničím nepřekvapí, bylo by škoda zříci se jejich veselých květů všelijakých odstínů, které můžeme poutavě kombinovat třeba s předčasně kvetoucími pomněnkami v modré a růžové barvě.

Naskládané v košíku, na podnose nebo jednotlivě v květináčích rozzáří svátečně prostřený stůl či lavičku v předzahrádce. Pěkně osázené nádoby nám navíc pomohou oživit místa, jako jsou schody a zídky, kde není možné šoupnout rostlinky přímo do země.

Pro pěstování hrnkových květin v pokoji platí, že při nižších teplotách okolo 15 až 18 °C vydrží kvést až o několik týdnů déle. Dobře je jim na čerstvém vzduchu venku. Hrozí-li noční mrazíky, přeneseme je zpět do domu nebo zabalíme bílou netkanou textilií.

Průběžně z rostlin odštipujeme uvadlé květy a listy, aby se zbytečně nevysilovaly a zakládaly nová poupata, což platí zejména pro violky, prvosenky a sedmikrásky. Kořenový bal by neměl nikdy vyschnout, ani u cibulovin ne, vyhneme se však přelití.

A co s nimi po odkvětu? Jakmile se v dubnu ohřeje půda a stoupne teplota, opatrně je s celým balem vyklepneme a přesadíme do volné půdy, kde mohou pokračovat v přirozeném životním cyklu. Občas se to nepovede a rostliny nepřežijí, za pokus to ale stojí!

Větvičky jívy a dřínu, květy čemeřic, bergénií, sněženek a bledulí, ale také rychlených narcisů, hyacintů či modřenců a pomněnek se dobře hodí k řezu do vázy. Při tvorbě jarních aranží můžeme v roli vázy uplatnit vypláchnuté skořápky, usazené do plata.

Zvlášť dobře se v nich vyjímají jednotlivé kvítky sedmikrásek a prvosenek. Aby něžné jarní pugétky déle kvetly, postavíme je do malého množství studené vody, kterou denně vyměňujeme. Pokud jí totiž stonky natáhnou příliš mnoho naráz, začnou se ohýbat a rychleji uvadají.