Nevšední temný sedoulek zpestří zahradu i balkon

Kdybychom si chtěli sazenice pořídit o pár let dřív, byl by to nesnadný úkol. Dnes už je sedoulek u nás běžně k dostání.

Je senzační rostlinou do nádob všeho druhu, čímž potěší i toho, kdo zahradničí na balkoně nebo okenním parapetu. Krom tradiční zelené či zdobnější bíle až žlutě panašované verze existuje na světě famózní kultivar, temný málem jako bezměsíčná noc.

Jmenuje se Nigrescens a jeho rodičem je Ophiopogon planiscapus z Japonska, kterému čeština dala jméno sedoulek plochostvolý.

Vzácné zbarvení dává kultivaru Nigrescens tajuplné kouzlo. Na slunečném stanovišti se jeho půlnoční odstín projevuje nejintenzivněji. Panuje-li na místě, kde roste, stín, převládá u něj nádech do vínova, šmrncnutý zelenou. Pod oblohou z červánků se zdá celý purpurově červený.

Když ale nebe zpopelaví, vrhá šedavé až stříbřité odlesky díky nematnému hladkému olistění, které po dešti září jako polakované. V ten moment se trsům širokým až 30 cm a skoro tak vysokým vyrovná jen máloco.

Díky nezvykle tmavým listům je sedoulek stvořený ke komponování s rostlinami světlých a zářivých barev. V létě vykvete bílými zvonečky květů s šesti plátky, na rubu přizdobenými fialkovým žíháním.

Oproti květům skutečných trav, bohatým na pyl, nabízejí hmyzu rovněž nektar. Nesou se v nezávratné výši, občas jen tak polehávají mezi listy, uchycené na nevětvených květních stvolech. Ty daly tomuto sedoulku druhové jméno, protože nejsou v průřezu klasicky kulaté, nýbrž ploché.

Se sedoulkem si vyhrajeme dosyta v každé roční době. Nepatří totiž k opadavým trvalkám, a tak může být oddaným společníkem v zimě kvetoucích šafránů (Crocus), čemeřic (Helleborus niger) a jasmínu nahoprutého (Jasminum nudiflorum), jarních pomněnek, pryšců (Euphorbia) a nízkých srdcovek (Dicentra formosa), letně naladěných kakostů (Geranium), čechrav (Astilbe) a zvonků i podzimem vybarvených ocúnů (Colchicum), rozchodníkovců (Hylotelephium) či mochyní (Physalis alkekengi).

Atraktivní kontrasty vznikají ve spojení s listy stříbřitého čistce (Stachys byzantina), bronzové kostřavy (Carex buchananii) či zlatě panašovaného brslenu (Euonymus fortunei). Šoupneme-li aspoň jeden trsík do truhlíku společně se zběhovcem (Ajuga reptans) Black Scallop a petúnií Black Velvet se sametově černými květy, bude nám ho v létě každý závidět! Nejenže je sedoulek perfektním skupinovým hráčem, ale je i sólistou.

Představme si ho třeba u červeného můstku inspirovaného Japonskem, klenoucího se nad pečlivě uhrabaným světlým štěrkem. Nebo mezi zmechovatělými balvany na břehu jezírka. Není to nádhera?

Sedoulek je šarmantním průvodcem trvalek, letniček, cibulovin, kapradí, keřů, stromů, dobře si rozumí i s opravdovými trávami.

Záhonům dává ležérnější tvář, skalkám osobitost, zahradním pěšinám napětí, křovinám a stromovým mísám moderní švih, štěrkovištím výraznou strukturu, jezírkům a potůčkům dramatičnost, uměleckým dílům působivou kulisu, terasám a balkonům punc originality.

Blízký příbuzný bohyšky, hyacintu či pokojového zelence, s nimiž spadá do čeledi chřestovité (Asparagaceae), nemá rád chladné, mazlavé jílovité půdy. Těžko se mu v nich dýchá, kořenům tak hrozí utopení. Nejvíc trpí při dlouhodobém zimním přemokření.

Aby rostlinu neohrozila houbová infekce, vylepšíme propustnost půdy zapracováním štěrku, listovky (může být i jehličí) a vyzrálého kompostu.

Také holomráz může natropit paseku, zvlášť na listech vystavených slunci. Na jaře lze poškozený trs seříznout, ale vzpamatovává se pomalu. Raději ho při nedostatku sněhu a teplotě hluboko pod nulou preventivně přikryjeme chvojím či vrstvou listí. Za mladé sazenice utratíme asi 45 Kč, za dospělé až 130 Kč.

Investice do urostlé rostliny se vyplatí, rozdělit ji totiž můžeme až na šest dílů. Byť se sedoulek přirozeně rozrůstá výběžkatými oddenky, množení dělením je nejrychlejší způsob, jak získat nové rostliny zadarmo.