Článek
Na barevném kruhu sousedí z jedné strany s modrou a fialovou, z druhé s červenou a růžovou. Od každé si magenta krapet vypůjčila, proto má tolik tváří.
Nikdy nepůsobí klaunsky ani příliš vážně, zato vždycky zaujme. A protože je ráda středem pozornosti, zúžíme okruh jejích nápadníků na zelenou a bílou, případně pastelky v bledých odstínech.
Uvítejte jaro na své zahradě s těmito tipy: |
---|
Užijte si rozkvetlé jaro všemi smysly |
Připravte okrasné trávy na jaro |
Jak pečovat o jarní trávník |
Červánková mračna
Romantici zbystří, přichází jeho královská výsost šácholan liliokvětý (Magnolia liliiflora) Nigra.
Keř, který poměrně pomalu rozpřahuje větve do šířky 2,5 až 3 m a stejné výšky, působí tím urozeněji, čím méně mu mluvíme do vzhledu, takže nůžky necháme v šuplíku.
Bohatě nás za to odmění dvoubarevnými jakoby neúplně rozvitými květy a mohutnými listy. Kdybychom šácholan posadili na kmen vysoký 1,5 až 2,5 m, získáme siluetu okrasné jabloně (Malus) Royalty. Ta kvete současně s rašícími listy, jež si drží vínový odstín až do podzimu, a stejně jako u šácholanu i její koruně chybí geometrická přísnost.
Podíváme-li se na obě dřeviny z podřepu, pěkně proti nebeskému azuru, uvidíme v nich mraky. Nadýchané, červánkové, které se nikdy nekaboní.
Zvonce a kalichy
Cítíte, jak se vám při pohledu na kalichy tulipánů vymalované magentou rozšiřují zorničky a zrychluje srdeční tep? Na kráse jim neubírá ani omšelý květináč z terakoty, v němž cibule strávily celou zimu.
Pokud některá z cibulí nevyraší, nebo jsme jich na podzim zasadili málo, vyplníme proluky roztomilými maceškami. Pak už jen vybereme místo, kde se květnaté sezonní parádě dostane zaslouženého obdivu.
Déle než jednu sezonu v nádobě vydrží javor dlanitolistý (Acer palmatum) Dissectum Garnet s lístky jemnými jako ptačí chmýří.
Barevně souzní se zvonkovitými květy hybridní čemeřice, do kterých šlechtitelé zakódovali vínovou verzi magenty. Vyladěné duo prospívá na rozptýleném světle, poradí si i v lehkém stínu.
Nóbl ostružiník
První dojem svádí k myšlence, že jde o zákulu (Kerria japonica), což je taky nesmírně vděčný a spolehlivý keř. Čerstvé listy vypadají takřka na chlup stejně a květy se neliší velikostí ani dobou pučení.
Jenže zákula kvete žlutě. Patří však do stejné čeledi růžovitých. Když v ní zapátráme, narazíme na ostružiník.
A když v pátrání nepolevíme, zjistíme, že krom výhružně ostnitého křoví existuje ještě sličný chlapík z Ameriky Rubus spectabilis Olympic Double. Ten dobře ví, jak na majitele zahrádek zapůsobit! Kdo by odolal jeho bohatě nařaseným květům?
Rozkladitému keři s lehce shrbenými, až 2 m dlouhými výhony vyhovuje běžná zahradní zemina na slunci i v polostínu.
Neokoukaná trojčetka
U rodačky z Kalifornie trojčetky (Trillium chloropetalum) napočítáme tři velké zelené listeny přizdobené mramorovanou kresbou a stejné množství korunních lístků ve vztyčených květech délky ukazováčku.
Ať jí zadáme úkol ozelenit stinný záhon, nebo oživit místo pod stromy, zhostí se ho bez odmlouvání.
Ve vlhčí úrodné půdě s dobrou propustností vytváří husté polštáře, vysoké okolo 30 až 40 cm. Dost se přitom loudá. Loudají se i slimáci, kteří si z ní občas uždibnou. Než si tuhle ne příliš hojnou trvalku pořídíme, měli bychom vědět, že na léto zatahuje.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Neobejde se tudíž bez sousedské výpomoci bohyšek, kapradí nebo třeba rodgerzií, jejichž listy jsou tou dobou už pěkně nakynuté a starají se o to, aby v záhonu nesmutněla holá zem.