Exotickou podívanou si můžete užít i před prahem vlastního domu

Exotickou dovolenou si můžete užít před prahem vlastního domu - to byl jeden z argumentů, jenž stál u zrodu téhle velkorysé oázy pod širým nebem, kterou už čtvrt století hýčká k dokonalosti zapálený zahradník a bonsajista Pavel Šimon.

O nádheru vzkvétající zahrady se Pavel rád podělí s každým, kdo zavítá do Sněžného u Nového Města na Moravě.

V kraji s malebně drsnou tváří, o kterém se povídá, že v něm končí chleba a začíná kamení, se Pavlova zahrada inspirovaná půvaby Dálného východu zabydlela s nečekanou lehkostí.

I jí totiž vládne tvrdá hornina rozličných tvarů a velikostí, od říčních valounků či úlomků, jimiž majitel tzv. metodou štětování přikrášlil a zároveň vyztužil uměle vymodelovaný kopcovitý terén, přes placáky sloužící jako můstky nad potočními koryty po sedací balvany až k mnohatunovým kolosům, které vytvářejí dechberoucí kontrasty s miniaturními bonsajemi.

Z kusů skály jsou i zvlněné zídky v podobě dračích hřbetů, citlivě naznačujících hranice pozemku. Každý sem může nahlédnout, vstoupit, odnést si odtud krásný zážitek a třeba i inspiraci pro vlastní tvoření.

Kámen pasovaný do vůdčí role se opakuje napříč celou zahradou. To proto, aby navzdory své členitosti nepůsobila roztříštěně. Nebyl by to Pavel Šimon, kdyby nectil japonské zásady a při budování kamenných prvků nepoužil výhradně přírodní materiál - krásnou svrateckou rulu.

Ať se postavíte kamkoli, nikdy nepřehlédnete celou zahradu jediným pohledem. A to je dobře, protože tím v člověku probouzí objevitelské pudy. Nikdy nenudí, neustále něčím novým překvapuje, což je, jak říká Pavel, jeden z výchozích principů zahradničení v japonském stylu.

Na jejich vzhledu se krom toho, o jaký typ zahrady jde - jestli o suchou, čajovou, s vodou -, podepisuje také věk rostlin či charakter podnebí.

Tady, ve výšce 700 m n. m., přichází zima dříve a odchází později, než je tomu v nížinách, proto ve výsadbě převládají odolné stálezelené jehličnany, jako jsou borovice, smrky, tisy či cypřišky se zeravy. Fantastickou hru tvarů předvádějí jalovce. A pak jsou tu variety, které téměř splývají se zemí. Těmi majitel ozelenil svahy, takže to vypadá, jako by po nich stékaly vodopády.

Pokud se stromy a keře nepyšní přirozeně upravenou vizáží, jakou mají jalovce nebo třeba smrky odrůdy Conica, podstupují několikrát do roka precizní sestřih. Borovicím sluší tradiční tvarování do obláčků, túje se proměňují v homole, cypřišky v hříbky.

Dřeviny, některé i padesát let staré, naleznete téměř na každém kroku, ať už pěstované v nádobách, nebo volně v půdě buď jako solitéry, či v početných skupinách připomínajících mohutná sousoší.

Za každou takovou zelenou hradbou čeká na objevení pěkně upravené zátiší s kamennými sedátky, bublajícím potůčkem, suchým říčním korytem, nad kterým se klene tradiční japonský můstek, skalkou osázenou purpurovými netřesky či výstavkou venkovních i pokojových bonsají.

Každý, kdo sem zavítá, může zakusit sílu meditace, proniknout do tajů japonské kultury nebo se třeba podívat na zahradu skrze „dračí oko“, které rámuje výhled na skupinku hlavatých vrb.

Pavel vrby pravidelně zkracuje tzv. na babku, aby podpořil růst nových výhonů s lesklou, sytě vybarvenou borkou.

Vrby nejsou jedinými nositelkami pestrých pigmentů, třebaže barev, zvlášť pak barevných květin, je tu celý rok poskrovnu.

O to víc vynikají drobounké růžové kvítky kyselomilných vřesovců (Erica carnea), které se otevírají v březnu, či fialové pohárky nízkých šafránů vykukujících hromadně už od února nad pichlavou poduškou z jalovcových větviček.

Později je v kvetení nahrazují skalníky, jejichž dlouze spletité výhony dokonale chrání půdu před nálety plevelných rostlin. A co ještěrek pod nimi přenocuje!

Přes den se tihle hbití tvorečkové vyhřívají na kamenech, kde chytají mouchy, a přitom očkem pozorují, jak se Pavlův psí miláček, baset Monty, sluní na trávníku. Ten si hustotou a smaragdovou zelení nezadá s mechovým porostem, jenž je typický zejména pro tzv. čajové zahrady.

Nejen o nich, ale vůbec o všech japonských zahradách se říká, že jsou hotové, když už z nich nemůžete nic dalšího odstranit. Proto to majitel nepřeháněl a z dekorativních prvků sáhl jen po ikonických lampách, které spolu s klenutými můstky a bránami zdejší idylu umocňují.