Chrpa horská potěší svými květy dvakrát

Jak už napovídá jméno, chrpa horská (Centaurea montana) je vzácným a tuze pěkným pokladem našich i jiných evropských hor. Kdo by se divil, že si ji lidé přestěhovali do zahrádky? Dnes by nám to neprošlo, je totiž přísně chráněná!

Drsným podnebím zocelená trvalka nemá mnoho nedostatků a kvůli skromné nátuře zasluhuje všechny naše sympatie.

Nad tím, zda si odolnou a spolehlivou horalku pořídit, nemusí člověk dlouze přemýšlet. Stačí se podívat na rafinované úbory a je jasné, že v záhonu ostudu neudělá.

Ještě před rozkvětem si o pozornost říká slzovitě tvarovaný zákrov, složený ze zelených listenů, které se překrývají jako tašky na střeše. Každý listen je zvýrazněný tmavou třásnitou obrubou.

Jakmile zákrov patřičně nakyne, což bývá nejdříve v dubnu a nejpozději v červnu, vytrysknou nad ním barevné fáborky dvojakých květů. Nápadnější jsou ty dlouhé, vnější. Paprskují šikmo vzhůru nebo do stran a okolo centrálních krátkých květů vytvářejí střapatý věneček.

Pověstnou nebeskou modří se pyšní původní druh, se kterým se často potkáme ve starých zahradách. Oblíbený je dodnes, byť mu konkurují šlechtěné odrůdy v barvě křídy, růženínu, šeříku a baklažánu.

Květní úbory široké okolo 4 cm až 9 cm se nechávají nosit na přímých, 35 až 65 cm vysokých stoncích pokrytých od hlavy až k patě chmýřím stejně bělavým, jaké objevíme na listech. Jemnou plsť trvalce nadělila starostlivá příroda, aby ji ochránila před žhnoucími paprsky a větrem, jenž z listů vysává vláhu.

Bonusem navíc je atraktivní stříbřitý nádech podporující barevnost květů. Jakmile chrpa odkvete, sestřihneme ji ke kotníkům a pořádně zalijeme. Probudí to v ní chuť rozkvést znovu koncem léta.

Včelám a čmelákům přijde další porce pylu a nektaru vhod, byť je kvetení ve druhé vlně slabší.

Štědrá dárkyně pylu a nektaru sídlí ve volné přírodě na kamenitých horských svazích a loukách. V nížinách, kde zplaněla po úprku ze zahrádky, vyhledává meze, lesní lemy, dokonce i klid za hřbitovními zdmi si oblíbila.

Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že chrpa horská miluje místa vzdušná, otevřená, slunečná nebo jen drobet přistíněná. Místa, kde se pomocí dužnatých výběžkatých kořenů může nerušeně a poměrně čile rozrůstat do plošných houštinek. Proto ji neutiskujeme, neodkazujeme do tmy ani příliš často neokopáváme, aby se i v záhonu cítila jako doma.

Uplatnění najde také v květnaté trvalkové louce nebo mezi ovocnými stromy v sadu. Půdu jí dopřejeme vlhčí, aby netrpěla nedostatkem vody. V suchu zakrňuje a stává se terčem útoků mšic a padlí.

Nové rostlinky získáme rozdělením trsu na jaře po vyrašení anebo po odkvětu. Spolehlivě vyráží už z malých kousků kořene, podobně jako pampeliška. Tu však v záhonu vidět nechceme, a tak místo ní k chrpě vysadíme pomněnky, kakosty (Geranium), šantu (Nepeta), pupkovec (Omphalodes cappadocica), okrasný česnek nebo třeba šalvěj hajní (Salvia nemorosa), čistec vlnatý (Stachys byzantina) a také tulipány, se kterými to pěkně roztočí i ve váze.