Zvířecí krematorium Věčná loviště je místem k poklidnému rozjímání

Zvířecí krematorium s poetickým názvem Věčná loviště vzniklo zhruba hodinu cesty autem od Prahy v areálu protivzdušné obrany Drnov. Ten měl chránit hlavní město, v současnosti místo ale slouží jako cíl rodinných výletů.

V hlavním bunkru je vojenské muzeum, krematorium je pak ukryto v jednom z menších servisních bunkrů, jež jsou roztroušené po okolí.

„Na první pohled vás tato krajina okouzlí svou divokostí. Snad díky tomu, že místo bylo vojenskou oblastí, unikla příroda viditelné kultivaci člověkem. Keře a stromy do sebe prorůstají a zápasí o místo a světlo. Hledali jsme řešení, které by tuto jedinečnou atmosféru nepoškodilo. Do krajiny jsme postavili velké zrcadlo, které svými odrazy násobí přírodu. Výsledná kompozice připomíná více než architekturu instalaci uměleckého díla. Není to náhoda. Návrh je inspirovaný sochami, které vytvořil Anish Kapoor či Richard Serra,” popisuje architekt se svým týmem.

Zmiňovaná zrcadlová stěna má na výšku šest metrů a na délku jedenáct. Její povrch tvoří stovky těsně vedle sebe nalepených šestiúhelníkových plošek, každá je přitom maličko jinak nakloněná tak, aby výsledný odraz nepůsobil jako celistvý odraz krajiny před stěnou, ale spíše připomínal místo přechodu do jiné dimenze.

Má totiž být místem, kde přicházející člověk vidí sám sebe v minulosti, neboť, čistě fyzikálně, to, co vidíme v zrcadle, je ve skutečnosti naše vlastní minulost.

V tomto případě ale nejde samozřejmě ani tak o fyziku. Odraz člověka má symbolický význam a má nabídnout velice citlivou a jemnou příležitost ke vzpomínkám na zvířecího přítele, s nímž se musí rozloučit.

Vlastní provoz krematoria je šetrně ukryt za zdí se zrcadlem, v podzemí. Architekti praktickým způsobem využili podobu původního bunkru, takže veškeré bourací práce zahrnovaly pouze vytvoření nových otvorů. Do očištěných stávajících prostorů byly vyzděny stěny, které rozčlenily dispozici na potřebné místnosti.

Do krematoria se vstupuje bočním vchodem před stěnou. Prosklenými dveřmi je vidět do kanceláře. Z haly vede cesta do předsálí k výstavu. Výstav je jednoduchá čtvercová místnost s dřevěnými dveřmi, kde se majitelé mohou naposledy rozloučit se svým zvířecím přítelem. Technický provoz má pak samostatný vstup a je skryt v útrobách objektu.

Architekt při návrhu této atypické stavby volil záměrně co nejprostší řešení, které napomáhá příchozím soustředit se plně pouze na účel své návštěvy, aniž by byli čímkoli zbytečným vytrhováni.

„Použité materiály jsou levné a nenáročné. Na vnitřní a vnější vyzdívky jsou použity omítané betonové tvárnice. Světlík je uzavřen polykarbonátovým světlíkem. Šestiúhelníková zrcátka jsou vyrobena z pokoveného polykarbonátu a ručně nalepena na vyzděnou stěnu. Jediným náročným detailem jsou skryté dveře v zrcadlové stěně. Lavice jsou vyrobeny z dřevěných fošen. Nábytek, dveře a drobný mobiliář z překližky. Stěny jsou vybíleny vápenným nátěrem,” upřesňuje.

Ve Středočeském kraji tak vzniklo potřebné zařízení, které vyzdvihuje kouzlo okolní nespoutané krajiny a návštěvníkům nabízí její tichou náruč jako útěchu při loučení s milovaným zvířecím kamarádem.