Z bývalého zásobníku na vodu vzniklo OSB království

Dům Keeling House v ulici Claredale Street je už sám o sobě výjimečný. Je totiž jednou z nejlepších londýnských modernistických obytných budov. Původně měl pouze 14 podlaží, nad nimiž byl umístěn zásobník vody. Ten ale časem přestal být k užitku, a tak vodu vypustili a jeho vnitřek rozdělili tak, že v něm mohl vzniknout duplex.

O tom, které podlaží bývalo v domě posledním obytným, svědčí fakt, že výtah v domě jezdí pouze do čtrnáctého. Dále pak už musí návštěvník po svých.

Vstup do nevelkého, šedesátimetrového bytu je až o dvě patra výš. I zde však pokračují schody, a tak reálné umístění domácnosti je 17. a 18. podlaží. Výhled, který se z oken sahajících od stropu k zemi nabízí, ovšem stojí za to.

Zaskočený bude ale leckterý host už při vstupu do této domácnosti. Architekt Brian Heron totiž vytvořil hodně výjimečný interiér, který silně odráží industriální původ prostoru. Podlahy, v nichž je rozvedeno topení, jsou z litého betonu, zdi a stropy jsou pak obložené OSB deskami. Po jejich povrchu jsou pak záměrně vedené elektrické rozvody schované do historizujících trubek. Naopak ukryté jsou rozvody vody a rekuperace.

OSB desky nejsou přitom pouze obkladovým materiálem, je z nich vyrobena i většina nábytku, a především postel v ložnici, která je zhruba ve výšce pasu, takže se v místě nohou pod ni vešel výklenek se spaním pro dítě. Vzhůru k lůžku rodičů vedou schody, které slouží zároveň jako úložné prostory.

Byt má dohromady pouhých 60 čtverečních metrů, ve spodním patře je velká místnost s kuchyňskou, jídelní a obývací zónou.

Plocha horního patra je rozdělena do dvou místností – ložnice a koupelny. Ložnice je směrována na východ, díky čemuž je možné se probouzet s pohledem na vycházející slunce. Naopak večerní očistu obyvatel doprovází poslední paprsky slunce zapadajícího.

Jak připomíná server The Modern House, Keeling House byl postaven v letech 1954 až 1957 podle návrhu uznávaného modernistického architekta Denyse Lasduna a v roce 2001 prošel důkladnou rekonstrukcí, jíž se ujal architektonický ateliér Munkenbeck + Marshall.

V roce 1993 byla budova zařazena na Seznam budov zvláštního architektonického nebo historického významu II. stupně.