Proměna bytu v jihlavském měšťanském domě

Kateřina si přála bydlet v bytě. Ovšem aby nebyl v ledajakém domě. Hledala takový, který bude mít příběh, historii, správnou atmosféru. A kterému rozhodně nebude chybět komín. Aby mohla mít krb, protože krby miluje. Nakonec se všechno povedlo a s manželem bydlí v měšťanském domě v centru Jihlavy.

„Byt jsme koupili v dražbě od města Jihlavy. Byli jsme jediní zájemci, protože ostatní lidé z něj při prohlídkách prchali, sotva do něj nahlédli. Po předešlých nájemnících byl úplně vybydlený. Na zdech byly patrné záseky od mačety, jak se zde opilí nájemníci prali, na některých místech zůstaly i cákance od krve. Ale měl svoje kouzlo, které jsme naštěstí odhalili jen my,” napsala nám Kateřina.

Byt je úzký, má 68 m² a dispozici 2+kk. Jeho získání nebylo z nejrychlejších, proces koupě a přepsání zabral přes čtyři měsíce.

Kateřina s manželem ovšem tuto dobu strávili užitečně. S přizvaným kamarádem architektem Pavlem Deržmíškem, jenž si s nimi byl byt před koupí i prohlédnout, si sedli a začali promýšlet novou dispozici i jeho budoucí vzhled.

Kamarád nakonec přispěl nejenom radou, ale i vlastnoruční prací. Naprostou většinu stavebních úprav provedl v bytě sám.

„To se ukázalo výhodou zejména u konstrukcí a detailů, které potřebují čas, aby uzrály, na což standardní řemeslníci nemají prostor,” chválí si Kateřina.

Konečná podoba bytu je přitom podle jejích slov souhrou myšlenek a nápadů všech tří, Kateřiny, jejího manžela a kamaráda architekta.

V porovnání s klasickou rekonstrukcí bytu byla ovšem ta jejich ozvláštněna ještě jedním nezanedbatelným rozdílem. Většinu změn vůči dosavadnímu stavu bylo třeba konzultovat s památkovým odborem města, protože dům je kulturní památkou. Majitelé se ale nakonec na všem podstatném dokázali s památkáři rozumně domluvit.

Jako první zbavili veškeré zdi a stropy omítek. Tento zákrok byl nezbytný nejenom z estetických důvodů, ale zejména z hygienických. Pryč musela rovněž dřevěná příčka. Nakonec z celého bytu zbyly pouze nosné obvodové zdi. Tím, že zůstaly otlučené na cihlu, nabídla se možnost nechat je v interiéru přiznané, byť ne v jejich režné barvě.

Kvůli zachování světlosti místností se majitelé rozhodli aplikovat na cihlové zdi tenkou vrstvu bílé vápenné omítky. Důkladnou prohlídkou prošly také veškeré dřevěné trámy, jež na závěr manželé konzervovali včelím voskem.

„Chtěli jsme jasně vyznačit, co je nové a co staré. Proto například tam, kde vznikly nové sádrokartonové stěny, muselo být vše perfektně rovné. To se pak projevilo i na dispozici, nové konstrukce se nikde nedotýkají starých. Naopak v těchto místech vznikly průchody mezi jednotlivými místnostmi,” vysvětluje Kateřina.

Také nová příčka nesahá až ke stropu, aby nerozdělila pohledově staré trámy. Volný prostor majitelka nápaditě využívá jako místo pro pěstování květin.

Majitelé uvažovali o zachování původní podlahy, ovšem v průběhu posledních let byla překryta několika vrstvami jiných krytin a to ji nenávratně zničilo. V bytě je tedy podlaha nová, ovšem opět dřevěná. Jak bylo možné očekávat, právě podlaha se nakonec stala hlavní dominantou bytu a vtiskla mu jeho základní charakter.

Podlaze navíc velice úspěšně sekunduje rovněž dřevěný strop, a tak majitelé už věděli, že další takto výrazný prvek do bytu pořizovat nemohou. Proto nakonec například nedošlo na žlutý gauč, o kterém přemýšlela naše čtenářka.

„Snažili jsme se mít stále na paměti, že si jako mladá rodina chceme vytvořit útulný domov. Proto jsme nakonec zvolili různé odstíny bílé barvy a přírodní dřevo. Aby byl prostor funkční pro všechny potřeby nás všech, a přitom zůstal vzdušný, museli jsme u většiny výrobků sáhnout po atypu," píše Kateřina.

Na míru si nechali vyrábět například vestavěný nábytek, gauč, lavice nebo zámečnické prvky. Ovšem například takový velký jídelní stůl z dubového dřeva, ten si manželé vyrobili sami.

V nové podobě má nakonec byt jen jednu samostatnou místnost a tou je koupelna s toaletou. Ta zaujme nečekaným materiálem podlahy, jímž je vypalovaný cement, na stěnách jej pak doplňuje marocký štuk. Pro něj se majitelé s architektem dohodli především kvůli jeho schopnosti odolávat vlhkosti.

Většina bytu zůstala více méně otevřená, nechybí žádná z důležitých denních i nočních zón - kuchyň, jídelna, obývací pokoj, pracovna, ložnice a zádveří.

Co čtenářku Kateřinu obzvláště těší, je skutečnost, že se nakonec dočkala i vytouženého krbu. Aby s ním dosáhli opravdu velkého efektu, zvolili oboustranný, takže se pohledem na plameny mohou majitelé kochat z obývacího pokoje, anebo se jimi mohou nechat ukolébat ke spánku v ložnici.

Praktickým detailem v bytě je komora na uložení nejrůznějších úklidových pomůcek. Společně s tím vznikla celá šatna s vestavěnými skříněmi, kterou zastřešuje lůžko pro děti. Možná to na první pohled vypadá jako spíše provizorní řešení, ovšem Kateřina má v tomto ohledu jasno: „Kdo jako dítě netoužil spát nahoře na peci?”