Povedený restart dvoupokojového panelákového bytu

Není žádnou novinkou, že šikovný architekt zvládne ve starším panelákovém bytě vykouzlit často lépe řešený interiér, než jaké jsou dnes v novostavbách. Štěstí měla i majitelka čtyřicetimetrového bytu ve zvýšeném přízemí na pražském sídlišti ze sedmdesátých let. Na první dojem to nebyly žádné luxusní vstupní parametry, ale pro architekta velká výzva.

Když před dvanácti lety hledala Markéta první vlastní bydlení, nezáleželo jí ani tak na čtvrti. Soustředila se hlavně na zeleň, aby podle svých slov nekoukala jenom na samé paneláky. Žila nějaký čas v Anglii, Skotsku a také Austrálii, kde se jí líbil výhled na moře. Tady, jak říká, je spokojená s břízami, na které se ráda dívá při vaření.

„Vyrůstala jsem v rodinném domě a do paneláku se mi nijak zvlášť nechtělo. V Praze ovšem nemáte příliš na výběr. Prohlédla jsem si asi šest bytů. V tomto posledním jsem se ale hned cítila dobře,“ vzpomíná.

Dvoupokojový byt koupila a deset let nechala v prakticky nezměněném stavu. Pustila se jen do menších úprav, aby se v něm dalo bydlet. Zůstala tu třeba laminátová podlaha, oblouk nad průchodem z předsíně či křivé povrchy. S těmi se řemeslníci mimochodem vypořádali až při nedávné rekonstrukci.

Největší impuls k proměně přišel vlastně náhodou. Když Markéta jednou zapnula myčku, vyběhla ze zásuvky nebezpečná jiskra. V ten moment jí bylo jasné, že se nevyhne předělání elektroinstalace, tím pádem i nepříjemnému bourání.

„Přiznám se, že o větší přestavbě jsem uvažovala už dřív. Na internetu mě zaujala realizace podobného panelákového bytu,“ upřesňuje. Oslovila tedy autorku projektu, architektku Simonu Hubáčkovou z Atelieru SH.

Obě mimochodem zjistily, že se narodily ve stejném městě – náhoda, překvapení a příjemné oživení spolupráce. Hned na první schůzce architektka ale upravila představu o částce za rekonstrukci a zvýšila ji zhruba o 100 000 Kč, což majitelka komentuje:

„Vůbec jsem neměla přehled o cenách stavebních prací a vybavení. Překvapilo mě, kolik stojí kvalitní osvětlení. Dnes mě mrzí, že jsem nepředělala také koupelnu.“

Na druhou stranu chválí, že proměna byt zhodnotila a investici nepovažuje v žádném případě za zbytečnou.

Připomíná ještě, že termín rekonstrukce se shodoval s dobou, kdy se zároveň předělávaly společné prostory domu, takže sousedi měli pro hluk pochopení.

V případě, že se rozhodnete pořídit starší nemovitost, musíte počítat s tím, že se do ní obtiskl konkrétní vkus předchozího majitele.

„Zarazila mě směsice oblouků a různě zkosených ploch. Všechno dohromady vytvářelo v bytě neuvěřitelný chaos. Dispozici jsem musela urovnat. Do místa, kde původně stála zkosená rohová skříň, se povedlo umístit pracovní kout, který se dá využít pro home office. Kromě toho tím vznikl úložný prostor navíc.

Snažila jsem se někam schovat většinu věcí i pro případ, kdyby přišla návštěva. Zvolené materiály jsem přizpůsobila danému rozpočtu, lamino desky jsem použila v kuchyni pro obklad stěny a na pracovní plochu,“ vysvětluje architektka.

Vytvořila zároveň neutrální barevný základ umožňující měnit jeho vzhled doplňky. Majitelce doporučila červenou, oranžovou či tmavší odstíny zelené. Na podlahu (kromě koupelny a toalety) vybrala vinylovou krytinu v dekoru bělený dub. Kromě financí se výběrem optimálního typu dveří uspořilo pár metrů podlahové plochy.

Posuvné dveře dělí obývací pokoj od předsíně, na míru vyrobené skládací zase vymezují prostor pracovny (po zatažení působí jako stěna). V bytě jsou také nové podhledy s osvětlením.

Většinu starého poničeného vybavení majitelka vyhodila, něco se hodilo na chalupě, část nábytku si odvezly sestry boromejky. Od začátku architektce zdůrazňovala, že si přeje především funkční řešení.

Chtěla vymyslet úložné prostory, interiér sladit do klidných přírodních odstínů. Nemá totiž ráda žádné křiklavé barvy. Pořád dokola podle jejích slov připomínala praktičnost, aby to nebylo všechno jen nové a krásné. Oceňuje, že ji architektka popíchla k několika výborným věcem – například k pořízení indukce do kuchyně.

„Jsem spokojená a všem varnou desku doporučuji. Známí si myslí, že je snad prodávám, jak je vychvaluji,“ komentuje pobaveně. „Spolupráce s architektem má určitě smysl,“ konstatuje majitelka bytu.

„Je rozumné spolehnout se na jeho představivost, minimálně proto, aby v bytě nevznikla ,lidová tvořivost‘. Zedník od nás například dostal kvalitní plán, tím pádem jsem mu nemusela nic vysvětlovat. Stejně fungovala spolupráce s truhlářem, který vyrobil většinu nábytku včetně kuchyňské linky a předsíňové stěny, povedlo se zakrýt stoupačky mezi okny v kuchyni a využít místo pro úložnou skříňku.“