Stísněný mezonet je minulostí. Prostornému bytu vládnou tmavé barvy a kov

Komplikovaná konstrukce střešního pláště, která je z exteriéru spíše bizarní, vytváří v interiéru neopakovatelný prostor.

Strop hlavní obytné místnosti graduje do trojúhelníkového světlíku a vytváří dramatický efekt.

„Klientka nás oslovila ve fázi hrubé stavby rekonstrukce, kterou procházel celý dům, a tedy i tato bytová jednotka. Původní dispozice byla upravena, ale ve chvíli, kdy se na nás klientka obrátila, už s ní nebylo možné hýbat. V bytě nebyly hotové žádné povrchy, hrubě byly udělány rozvody elektro. Klientka si přála interiér v nordickém stylu, preferovala tmavé barvy, použití černého kovu. Spolupráce byla upřímně řečeno trochu náročná, často jsme museli hledat nová a nová řešení, spousta rozhodnutí se časem měnila,” konstatuje architektka Jana Schnappel Hamrová.

Podhled byl opatřen akustickými deskami ze sádrokartonu, které nejenže pomohly vytvořit akustickou pohodu v prostoru, zároveň ploše dodaly zajímavý jemný detail.

Celkové řešení interiéru bylo děláno v souladu s okolím objektu. Ten se nachází na okraji města, obklopeném lesy Českého krasu, takže nordický pocit člověk má i venku. V okolí jsou lesy, na podzim mlhavé, což se v interiéru odráží.

Architekti volili přírodní materiály, dřevo, dýhy, žulu, ocel, které s tímto prostředím dokonale ladí.

Byly voleny převážně přírodní materiály. Podlaha je dřevěná, kuchyně je navržena v kombinaci dýhy a žuly s kovovými detaily. Tak aby co nejvíce bylo vnější prostředí cítit i vevnitř.

Obývací pokoj negraduje televizní obrazovkou, ale zavěšeným tělesem ocelového krbu. Tmavé tóny byly vybrány proto, aby prostor zároveň působil útulně, jsou v kontrastu s lomenicí střechy, kterou nechají vyniknout.

„Důležitou roli v interiéru hraje osvětlení, a to jak samotná světelná tělesa, která byla tvarově vybíraná v geometrii souznící se střechou, tak samotné světlo, které má teplé tóny a podtrhuje již zmiňovanou unikátní geometrii.

Měli jsme obavu z akustiky prostoru vzhledem k tomu, že materiály a povrchy jsou vesměs tvrdé a tvar stropu velmi atypický. Při pobytu na stavbě se zdálo, že v hlavní obytné místnosti bude ozvěna. Proto jsme na jednu z šikmin nakonec dali perforovaný akustický sádrokarton, což se nakonec ukázalo jako zajímavý detail. Mohutná plocha získala díky perforaci drobnější měřítko,” doplňuje architektka.

Úložné prostory jsou situované do samostatných místností, u vstupu je prostorná šatna.

Kuchyně byla koncipovaná s jednou stěnou plných vysokých modulů, kam se vejde nejen kuchyňské vybavení. Ve spodním podlaží domu pod schody a vedle schodiště vznikly šatny k ložnicím.

Každý z projektů má samozřejmě svá specifika a kouzlo. Na rekonstrukcích je skvělé, jak se při odstraňování nánosů z pozdějších období mnohdy objeví různé poklady – malby na stěnách, zajímavé materiály, kování a podobně.

Když se vše uvedené nakombinuje s moderními prvky, většinou vznikne velmi příjemný celek, který má atmosféru.

„Zařizování novostaveb je čistá práce, nic moc vás nepřekvapí. Pokud je to v developerských projektech, většinou máme trochu svázané ruce, co se smí a nesmí. Tam se naopak snažíme atmosféru nějak dostat.

Návrhy domů jsou taková královská disciplína, můžeme ovlivnit hodně věcí, od celkového fungování až po urbanistické návaznosti. To je pro architekta skvělá výzva, s tím samozřejmě ale přichází i mnohem větší odpovědnost. A celkově je proces mnohem delší a náročnější,” doplňuje architektka.

„Projekt snů? Projekt snů je takový, kde nám klient dá důvěru. To je strašně důležité, bez důvěry a vzájemné dobré komunikace se navrhuje velmi těžko a na výsledku je to pak hodně znát. Neznamená to, že neexistuje dialog, ten je naopak velmi potřebný, ale v určitou chvíli je dobré, když klient důvěřuje zkušenostem architekta. Často když si něco klient prosadí, něco, co nezapadá do celkovému konceptu, se právě koncept zbortí jako domeček z karet. A pak je zklamání na obou stranách,” poznamenává architektka.