Štíhlý květ z Austrálie se stal nejlepším mrakodrapem roku

„Podle poroty byl extravagantní vzhled vnější fasády One Barangaroo rozhodujícím faktorem pro umístění stavby na první příčce. Je inspirován přírodními tvary a připomíná tři okvětní lístky šplhající v mírné spirále k nebi. Velkolepá věž stojí na čtyřpatrovém pódiu, jehož vnější stěny zdobí mramorový plášť,” tak vystihuje mrakodrap a hlavní důvod, proč získal letošní prestižní ocenění Skyscraper Award, německá společnost Emporis.

Ta cenu uděluje už více než 20 let a titul je vnímán jako velmi prestižní. Není divu, hlavní náplní společnosti je totiž schraňování a publikování dat donedávna o všech mrakodrapech na světě, nověji k tomu přibyla i data týkající se nízkopodlažních budov.

Žebříček pak sestavuje právě na základě odborných stavebních, ekonomických a dalších údajů.

Mrakodrap stojící na pobřeží Sydney se už během stavby stal výrazným prvkem, který díky své výšce 275 metrů pozměnil vzhled horizontu města a zároveň představuje velice vděčný orientační bod. Je vůbec prvním výškovým objektem na území Austrálie, který ocenění Skyscraper Award získal.

V budově sídlí kromě kasina i luxusní šestihvězdičkový hotel, luxusní byty, restaurace a další zařízení. Architekti vzhled připodobňují ke květu se třemi stáčejícími se okvětními lístky, z nichž jeden se zhruba ve třetině výšky odlupuje, aby vytvořil prostor pro hlavní hotelové apartmá, zatímco zbývající dva pokračují vzhůru. Do nich jsou pak vloženy zmíněné soukromé byty.

„Cílem bylo vytvořit skulpturální tvar, který se tyčí na obzoru, jako obydlené umělecké dílo s různými stupni průhlednosti. Elegantní konstrukce budovy plně využívá panoramatických výhledů na operu v Sydney, most Harbour Bridge a vztah se čtvrtí Darling Harbour.

Důležitý je pro mě způsob, jakým se věž dostává k obloze – v minulosti byste květ našli na vyšších úrovních, ale u této budovy se okvětní lístky kroutí a otáčejí, jak budova stoupá vzhůru k nebi. Stejně důležité je, jak je budova spjata se zemí – jeden okvětní lístek se táhne k povrchu a poskytuje souvislou zakřivenou čáru po západní straně budovy, což je docela unikátní,” popisuje mrakodrap jeden z jeho autorů, spoluzakladatel britského architektonického studia Chris Wilkinson.

Hlavní opěrným prvkem věže je centrální vertikálně orientované jádro s podpěrami, které se napojují na betonové šroubovicové obvodové sloupy. Stáčející se fasáda je důkladně izolovaná a skládá se ze tří různých systémů. Jednak je to trojúhelníkový systém, který řeší místa s ostřejšími křivkami, zatímco hlavní zasklení věže je tvořeno obdélníkovým panely rozličných šířek táhnoucími se po celé výšce. Pro zajímavost, ty byly tvarovány až na místě, za studena.

Třetí část fasády představuje zasklení v místě hotelových pokojů, kde je využito tradičnější opláštění s vyčnívajícími sloupky.

Jak uvádějí architekti, vzhledem k unikátní podobě fasády bylo třeba většinu panelů nechat vyrobit na zakázku. Jde o vysoce izolační tabule skla, které snižují a rovnou odrážejí teplo přicházející do interiéru v horkých dnech.

Stavba i její provoz odpovídají zásadám trvalé udržitelnosti, dokonce překračují současné standardy energetické náročnosti, zdůrazňují architekti. Budova je například propojena s místními systémy dálkového vytápění a rozvodu odpadů ve čtvrti Barangaroo. Developer už během stavby mrakodrapu významně přispěl k vyčištění a sanaci celého okolí, kde mj. nechal vysadit na 300 stromů.