Spaní v bublině pod hvězdami nabízí nový typ ubytování. Říká se mu bubble hotel

Na myšlenku pořídit si velikou bublinu umístěnou někde mimo velkoměsto přišli majitelé bubble hotelu Vít Musílek a Jaroslav Krajča s nástupem první vlny karantény. Nutnost být neustále zavřený doma a nesmět chodit ven se jim nezamlouvala. Hledali proto způsob, jak se dostat nějak ven, do přírody a moci odtamtud i pracovat.

Ze zahraničí, zejména ze států v tropických a subtropických oblastech, znali veliké prosklené bubliny, které provozovatelé nabízejí jako hotelové pokoje.

Mladé muže ale nakonec nejvíce oslovila jednodušší i levnější varianta vytvořená podle návrhu francouzského designéra Pierra-Stephana Dumase. Je jí veliká nafouknutá bublina z čirého plastu, která má jen malou – rovněž nafouklou předsíňku, která funguje doslova jako přestupní komora.

Výrobce sehnali v Číně, a protože vše začali organizovat v dubnu, nebylo právě snadné stokilový balík na paletě plné hřebíků dopravit v bezpečí do Česka.

Nakonec se ale podařilo, bublina přijela vlakem a hřebíky k překvapení obou mužů poškodily pouze obal, nikoli plastový příbytek jako takový.

„Mysleli jsme si, že bublinu prostě nafoukneme a bude hotovo. To jsme se ale pořádně spletli,“ směje se dnes už Vít Musílek.

Kompresor, který k bublině dodal výrobce, byl totiž dobrý na to, aby ji nafoukl. To trvalo zhruba deset, dvanáct minut. Poté ji ale nafukoval dál, až ji přefoukl, bublina dokonce na jednom místě trochu praskla.

„Museli jsme sehnat jiný kompresor, který bude udržovat bublinu nafouknutou, aby se nehroutila, ale zároveň, aby ji nepřefukoval. O vzduchotechnice jsme absolutně nic nevěděli. Odborníci v obchodech po nás chtěli spoustu informací, ale my věděli jen, že ta koule má průměr šest metrů, nic víc. Nakonec jsme zkoušeli různé přístroje a rukou testovali, jak moc silně foukají vzduch,“ vrtí na svými začátky pobaveně hlavou Musílek.

Původní nápad byl umístit kouli kdesi uprostřed lesů. A také tam zpočátku byla. Ale nebyl to právě šťastný nápad.

„Když jsme rozsvítili světla a kolem nás byla černočerná tma, tak jsem se tam skoro bál i já sám! Představa, jak tam přijde například divoký kanec... Nebo snad dokonce nějaký násilník... A teď by v té bublině byli klienti... Ne, to nebylo možné. Došlo nám, že bublinu musíme mít na oploceném pozemku, kam se nikdo cizí nedostane,“ vysvětluje důvody přesunu.

Mezitím je totiž napadlo, že místo venkovní kanceláře by mohli bublinu využít jako unikátní pokoj pod hvězdami a pronajímat ji romanticky založeným párům.

Záhy také majitelé přišli na to, že bublinu není možné umístit jen tak na trávník, ale že pro ni musí udělat pevný povrch. Vytvořili proto plošinu z OSB desek.

Dalším mráčkem, který se na jejich hvězdném nebi velice brzy ukázal, byla konstrukce předsíňky.

Ta má totiž tendenci začít se hroutit po každém otevření venkovních dveří na zip. Důvodem je velká ztráta vzduchu.

Bylo zřejmé, že tato část, nápadně připomínající výlez z iglú, bude potřebovat nosnou konstrukci umístěnou uvnitř. Po různých zkouškách a omylech se osvědčila sestava z plastových trubek vyztužených uvnitř ocelí.

Ani tehdy však mladí muži neměli hotovo. S instalací bubliny začali někdy před dvěma měsíci.

„To jsme se tu pohybovali v triku s krátkým rukávem a uvnitř bylo dost teplo,“ vzpomíná Musílek. Při naší návštěvě by nám tričko s krátkým rukávem nestačilo. Interiér bubliny proto musí vyhřívat klimatizace. I pro její koupi si odborníci žádali technické výpočty tepelných ztrát místnosti. To ale jaksi u plastové bubliny bez jakékoli izolace dost dobře nešlo.

Samotný její objem nikterak nepomohl, a tak se prostě rozhodli pro tu nejvýkonnější. Praxe letošní zimy teprve ukáže, zda zvládne bublinu vytopit i v nejstudenějších dnech.

„Potíž máme zatím s vlhkostí, která se sráží na stěnách v předsíňce. V hlavní místnosti ne. Tu se nám daří vysoušet právě díky klimatizaci,“ vysvětluje Musílek a uzavírá: „Lidé nám zaplňují rezervace už na první květnové termíny. Máme ale co dělat, pořád ještě nemáme vůbec hotovo. Je tu jen jedna toi-toika jako toaleta. Ale to samozřejmě nestačí. Chceme sem pořídit přenosnou toaletu v bambusovém provedení a doplnit ji přenosnou sprchou. Také musíme nějak vyřešit kabeláže. Zatím to tu je všechno na prodlužovačkách. Teď ale, když víme, že to už funguje, s tím můžeme udělat něco pořádného.”

V bublině pod širým nebem, jež je v bezmračných nocích opravdu poseté dobře viditelnými hvězdami, už několik hostů v rámci zkušebního provozu přespalo. Na ty první, oficiální, pak čeká knihovnička se čtivem, káva, snídaně v malém boxíku na stolečku po straně a hlavně – vyhřívaná postel.

Cena za noc pro jeden pár činí v současnosti 2500 korun. Svého pejska zájemci ale musí nechat doma. Riziko, že by mohl drápkem nechtěně protrhnout plast tohoto neobvyklého domova, je příliš veliké.