Podkrovní byt v eklektickém stylu zařídili architekti majitelům k obrazu i s jejich uměním

Přání klientů nebylo právě jednoduché naplnit, jejich domov totiž musí plnit hned několik funkcí, jež si někdy téměř protiřečí. Přesto se architektům podařilo vše propojit do elegantního a fungujícího celku.

Ke zvyklostem majitelů patří večerní setkávání s přáteli, jichž ale bývá najednou deset až patnáct. V bytě bylo proto potřeba vytvořit prostor, který by takový počet hostů najednou pojal, a ti by měli zároveň kde se najíst a se svými hostiteli pobavit.

Srdcem domova je proto velký společenský prostor s otevřeným plánem a přibližně čtvercovým půdorysem. Je hlavní místností bytu. Sem host přichází a očekává se, že také zde pobyde po celou dobu své návštěvy.

Brzy se však ve velké síni snadno zorientuje. Pomáhají mu k tomu totiž chytře a vkusně zvolené kusy nábytku, které samy určují ráz a mnohde i funkci svého okolí.

Stůl s prosklenou deskou a světlounce šedými sedačkami tak zvou k hostině, dvojice sedacích souprav, v modré a růžové barvě, pak dýchá pohodou a je jasným cílem pro ty, kdož si přejí trávit večer v konverzaci.

Za skleněnou zástěnou se ukrývá nenápadný psací stůl, jenž majitelům slouží během dne pro vyřízení pracovních povinností, neboť se věnují zaměstnání z domova.

Hned v těsném sousedství je takticky umístěno i pohodlné křeslo s podnožkou pro uvolnění a nabrání nových sil.

Po diagonále přes celou místnost je pak umístěno druhé křeslo, jež je hezkým vizuálním protipólem. Druhé křeslo postrádá podnožku, zato si člověk sedící v něm užívá spousty světla ze sousedícího vysokého okna. Netřeba proto vysvětlovat, že toto je místo určené pro milovníky četby.

V rohu, decentně stranou dění, a přesto stále po ruce, je umístěna kuchyň. Architekti při jejím zařizování využili již stávající kuchyňský ostrůvek, prostor ovšem doplnili o další úložné skříňky. Kuchyňskou zónu navrhli v neutrální bílé barvě.

Zbývající místnosti a chodby, jak architekti vysvětlují, jsou již zařízeny v usedlejším a klidnějším stylu, slouží především k odpočinku majitelů. Veškerý denní, pracovní a společenský život se totiž odehrává právě v hlavní místnosti, jež slouží zároveň i jako svého druhu galerie. Hosté se v ní totiž mohou těšit i pohledem na sbírku výtvarných děl, jež zdobí její stěny.

Pro ni proto záměrně architekti zvolili eklektický styl, jenž umožňuje kombinace jinak nesourodých prvků. Umožňuje propojovat staré s novým, původní s přidaným, historické s moderním.

Docílit ovšem toho, aby celek přes svou různorodost působil srozumitelně, přehledně a hlavně vkusně, bývá někdy problém. Architektům se to však v tomto případě podařilo na jedničku.