Mladá Pařížanka ve svém malém bytě zažívá kvůli karanténě klaustrofobické chvíle

Paříž je jedním z velkoměst, kde si můžete pořídit nikoli malý byt, ale doslova mikrobyt. Má jen pár metrů čtverečních a počítá se s tím, že v něm budete jen přespávat. Veškerý denní život budete trávit ve víru velkoměsta, které má co nabídnout. A tak budete vlastně i za ty chvíle naprostého soukromí, ticha a klidu vděční.

Toho, jak moc je váš domov miniaturní, si ani nestihnete všimnout. Za běžných okolností.

Mikrobyty mají své velké výhody, mezi něž patří nízká pořizovací či nájemní cena.  Také se v nich podstatně snáze a rychleji uklízí. Nejsou ovšem stavěné pro výjimečné situace, jako je například karanténa, jak ukazuje současná praxe a video, které natočila mladá žena, původem Australanka, Kate Jonesová.

Ta bydlí v bytě s plochou devět metrů čtverečních už třetím rokem. V karanténě je nyní již osmým týdnem. V jediné místnosti, kterou obývá, má vše - kuchyň, postel i pracovní stůl. To vše svírané čtyřmi stěnami.

„Je to v jistém smyslu klaustrofobie. Strašně bych si přála mít zahradu. Nikdy v životě jsem víc netoužila kráčet bosýma nohama po zelené trávě a být venku, s nekonečným modrým nebem nad hlavou. Obzvláště jako Australanka, tím spíš, vzhledem k tomu, kde jsem vyrůstala, to pociťuji silně. Když bydlíte na devíti čtverečních metrech, to si ani neřeknete - dobře, tohle je ložnice a teď půjdu pracovat do jiného pokoje nebo támhle si dám oběd a pak se vrátím do pracovny,” popisuje pro agenturu Reuters.

Kate si ale nakonec vytvořila určitý režim, který se snaží dodržovat. I v rámci svých devíti metrů si určila, která místa bude využívat pouze k odpočinku, kde si bude číst a kde pracovat.

Dokonce začala pěstovat i rostliny. Sází vše, co je možné - nechává znovu zakořenit vršky mrkví. dává klíčit pecky z avokáda, pěstuje mátu i slunečnice. Jak říká, i tato nepatrná porce zahradničení ji uklidňuje.

„Opravdu pomáhá, když má člověk kolem sebe něco, co se pomalu proměňuje. A místo spěchání sám na sebe, co se musím naučit, nebo čeho dosáhnout, nebo jakou novou dovednost musím zvládnout, máme tu najednou čas a příležitost uvědomit si, že se věci odehrávají pomalejším tempem,” svěřuje se Kate.

Navzdory tomu, jak útulně si svůj mikrobyt zařídila, nemůže se dočkat toho, až se její život vrátí zase k normálu. Zvláště pak, až budou opět veřejně přístupné parky.

„První věc, kterou udělám, až se parky otevřou, bude piknik. To bude prostě nádhera. Anebo prostě jenom jít nebo si posedět u řeky, slunit se, dýchat čerstvý vzduch. To bude vážně první věc, kterou udělám. A samozřejmě - obejmu své přátele,” říká.