Místo pro návštěvy objevila architektka na balkoně dlouhého bytu

„Někdy je to láska na první pohled. V tomto případě to byl roztomilý pár, jenž si právě koupil byt v typickém sedmdesátkovém stylu, s tím starým, ale zanedbaným nábojem,“ popisuje začátek spolupráce s majiteli na jejich bytu architektka. Předností páru v jejích očích bylo, že měl na proměnu připravený adekvátně velký rozpočet a zároveň i celkem přesnou představu, co si přejí.

Tím, že oba, muž i žena, pocházejí z velice srdečných rodin, bylo třeba přemýšlet o bytě nejenom jako o domově pro dva lidi, ale také jako o místě, kam budou přicházet početné návštěvy. A pro ně bylo nutné přichystat dostatek místa, kde se všichni budou moci spolu bavit.

Prvním krokem tedy bylo připojení balkonu k bytu a jeho zasklení. V nově vzniklém prostoru architektka vytvořila přes celou šíři místnosti dlouhou, březovou překližkou obkládanou lavici, na niž se vedle sebe poskládá hodně lidí a ti se s dalšími hosty, kteří se rozesadí na sedací soupravě, mohou bavit i společně sledovat televizi.

Na takto vyřešený obývací pokoj navazuje jídelní zóna, kterou ve tvaru písmene L rámuje minimalisticky zařízená kuchyň. K posezení slouží roztažitelný kulatý stůl. Architektka zmiňuje způsob vestavění spotřebičů mezi skříňky kuchyně. Ty jsou záměrně ponechány tak, aby na ně bylo dobře vidět, a především, aby byly hned po ruce a nikdo nic nemusel zbytečně hledat. I to je praktické, když míváte doma návštěvy a jsou vám dost blízké na to, abyste je mohli nechat se obsloužit v případě potřeby samy.

Na tento veřejný prostor, byť je technicky vzato samostatnou místností, navazuje pracovna. Její stěny jsou směrem ke kuchyni prosklené, což hezkým způsobem opticky prodlužuje obytnou zónu a zároveň umožňuje volný průchod denního světla až k pracovnímu stolu. Je-li pak na návštěvě opravdu hodně hostí, lze část lidí nechat vstoupit i sem a všichni na sebe stále pěkně uvidí.

Chodba, jež vede k ložnicím a koupelně, působí na první pohled všedně, ale ve skutečnosti se po její straně ukrývá stěna složená z úložných prostorů. V ní se maskují dveře do dětského pokoje. Stěnu rámuje přiznaný betonový sloup a shora pak i nosník. (Přiznaná zůstala i část stěny naznačující, kde původně v obývacím pokoji končila místnost a kde začínal balkon.)

Dalším ozvláštňujícím prvkem je okno u stropu, jež vede do světlíku v domě. Architektku napadlo, že by bylo docela hezké, kdyby bylo možné světlík lépe využít, a tak do něj umístila světlo, které nyní svítí skrz okno do chodby.

Na samém konci chodby lze objevit hlavní ložnici. Hned vedle vstupu do ní je opět betonový sloup, který nebylo možné přemístit, a tak se jej architektka rozhodla využít. Ze dvou různých stran k němu připojila úložné prostory. Ty, podobně jako další části ložnice, jsou v odstínu zelené barvy evergreen.

Světlo do místnosti pak přivádí menší balkon, který je rovněž připojený k interiéru bytu, architektka jej proměnila v malou zimní zahradu a umístila do ní „malou rodinnou džungli“ plnou květin. Proti zeleni, z druhé strany postele, je pak vstup do malé koupelny, jež je obložena růžovými dlaždicemi hexagonálního tvaru.

Pro podlahu architektka vymyslela dlaždice v černé barvě s drobnými bílými body, čímž ji sjednotila s černým rámováním dveří a obecně všudypřítomnou kombinací černé a bílé v bytě.

„Jako architekt musí být člověk vysoce kreativní a zároveň velmi analytický, aby vytvořil dílo, které bude vykazovat jak estetické, tak praktické kvality,“ je přesvědčena architektka. Společně se svými klienty se jí právě takového výsledku podařilo v telavivském bytě dosáhnout.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti, Návrhy bytových interiérů, Rekonstrukce a přestavby