Článek
Většina dnešních turistů zná lublaňský Nebotičnik především jako atrakci a také místo, kde mají v nejvyšším podlaží kavárnu s nádherným výhledem na město a okolní hornatou krajinu. Pro nás Čechy je zajímavá spojitost s architektem, který se u nás velmi proslavil.
Pokud vám přijde hezké zvukomalebné slovo Nebotičnik vcelku příhodné pro výškovou budovu, není se co divit. V českém překladu totiž znamená mrakodrap.
Ačkoli se svou výškou 70,35 metru by dnes již mezi skutečné mrakodrapy, po nichž se žádá výška alespoň sto metrů, řazen být nemohl. Ve své době ale o výjimečně vysokou stavbu šlo. Ve své době byl Nebotičnik devátou nejvyšší stavbou v celé Evropě. A to nebylo málo.
Dům si nechal postavit tehdejší Úřednický penzijní ústav, který na jeho projekt vypsal architektonickou soutěž. Ta ovšem skončila bez uspokojivého výsledku. A tak organizátoři požádali o radu, co na lukrativní parcele na dnešní Slovenske cestě vytvořit, významného slovinského architekta Jože Plečnika.
Jeho dílo Češi velmi dobře znají. Podílel se na rekonstrukci a úpravě nejrůznějších částí Pražského hradu ve 20. a 30. letech minulého století, a navrhl řadu známých a architektonicky velice zajímavých budov, jako například Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech.
Maličká země, která má úplně všechno
A byl to Plečnik, kdo přišel s myšlenkou, že místo na křižovatce dvou velkých ulic by měla zdobit výšková budova. Podle tohoto nápadu pak vytvořil návrh nového mrakodrapu další slovinský architekt Vladimir Šubic ve spolupráci s Ladislavem Khamem, Ivem Medvedem a několika dalšími kolegy, z nichž každý se věnoval řešení některého z prvků stavby.
Výšková stavba doplněná bočním křídlem má železobetonovou konstrukci a v interiéru se pyšní dlouhým točitým schodištěm. Zatímco spodní část stavby je řešena v neoklasicistním slohu, v nejvyšší části budovy si na své přijdou milovníci secese.
Pozorný divák si už venku všimne výrazného vizuálního oddělení tří základních vrstev výškové části budovy - kamenem obložené základny, která je v kontaktu s ulicí, hlavní části, která má homogenní vzhled fasády všech podlaží, a zdobné vrcholové „koruny”. Tento styl navrhování výškových budov začal mezi prvními prosazovat americký architekt Louis Sullivan a slovinští kolegové jej při práci na svém mrakodrapu s úspěchem využili.
Původní návrh počítal pouze s osmi podlažími. Nakonec byl ale zvýšen ještě o dalších pět pater. Tím se stal rázem naprosto nepřehlédnutelnou dominantou tehdejší Lublaně.
Kromě penzijního ústavu v něm sídlily ve spodních dvou podlažích obchody, kanceláře i byty. A stejné spektrum využití má Nebotičnik dodnes. Jeho nejvyšší patra pak zabírá v úvodu zmiňovaná kavárna s vyhlídkovou věží.