Článek
Jako architekt převážně rezidenčních nemovitostí musíte mít velmi slušný přehled o lokalitách a možnostech, které se nabízejí. Jaká kritéria jsou pro vás osobně stěžejní?
Podle mě je hlavní vybírat nemovitost poměrem lokality a ceny. Nás průnikem těchto dvou kritérií oslovil projekt v pražském Hloubětíně. Velmi dobře jsme si se ženou uvědomovali, že kupujeme celkem obyčejný produkt s průměrným standardem, a přesto jsme si chtěli dopřát velkorysé bydlení s bohatým příběhem.
To zní, jako by šlo o „sňatek z rozumu“?
Věděl jsem, že kupujeme složitý prostor. Rozhodně to nebyl byt s ideální dispozicí, ale byl jsem si jistý, že s těmito minusy se snadno poperu. To je ostatně má denní práce.
Bavíme se o minusech, jaké měl a má plusy?
Nám se velmi líbila lokalita. Přidanou hodnotu jsme viděli v terasách. Právě od těch teras si slibujeme kontakt s okolím. Tento projekt nabízí i byty s předzahrádkami, ale to není nic pro nás. Chtěli jsme mít klid a soukromí, hodně denního světla a výhledy, a právě tím si nás tento byt získal.
Terasa/zahrada – je v dnešní době největším prodejním artiklem v rámci rezidenčního segmentu. To jste předběhli dobu, aniž byste tušili, jak se změní potřeby trhu?
Je to přesně tak. Když vybíráte byt o rozloze do 100 m², v této kategorii nenarazíte na nemovitosti, které budou výrazně lepší nebo zajímavější. Byty v této kategorii jsou téměř identické a právě terasa či zahrada nebo prosklení tří stran obývací zóny mohou rozhodnout.
Interiér musí být nejen hezký, ale především obhajitelný. Vše by mělo mít svůj smysl, nerad dělám věci prvoplánově pro krásu.
V oboru se pohybujete již pěknou řadu let, proč jste i v tomto případě, stejně jako u většiny jiných realizací, sáhnul po nábytku na míru oproti ikonickému solitérnímu zařízení?
Celá naše tvorba a filozofie je založena na nábytku na míru. Právě díky němu z prostoru dokážeme vytěžit maximální potenciál. Já svým klientům nabízím vždy taková řešení, která konvenují s mým vnitřním nastavením a s tím, jak bych já přistupoval ke své nemovitosti.
V případě našeho bydlení jsem věděl, že když dám drahé křeslo do prostoru, nijak mu neprospěji.
Jak byste definoval základní myšlenku?
Zvolil jsem koncept „jedním tahem, jednou barvou“. Kombinuji ortogonální (kolmé, pravoúhlé - pozn. red.) a organické tvary. Když se tyto geometrické tvary potkávají v jednom prostoru, může to působit až poněkud agresivně, ale když se vše odehraje v jednom materiálu a v jedné barvě, případný konflikt tvarů se tím eliminuje. Prostor se tím může opticky zvětšit a pak už jej stačí doplnit jen o jeden umělecký objekt, aby to splňovalo estetický ideál. Díky této jednolité platformě lze byt poměrně snadno a rychle proměnit, redesignovat.
Mnoho věcí vyřešilo světlo
„Polyfunkční prostor byl moc malý na umístění samostatné pohovky či jídelního stolu se židlemi. Zapracoval jsem jednoduchou myšlenku, pohrál jsem si s Krionem, využil jsem jeho materiálových výhod a kuchyňskou linku jsem protáhl a vytvořil plně využitelný stůl s velkorysým sezením. Rozmístění nábytku a jeho linka, která je specifická, se propisuje do stropu a nahoře ji kopíruje jednoduché osvětlení, které nabízí mnoho světelných režimů. Právě to světlo nám vyřešilo mnoho dalších věcí – kopíruje výtvarný koncept, je nízké a potlačené, nikde nepřekáží a je úsporné. To je něco, co mě neskutečně baví. Jde o prototyp, který chci otestovat, a jakmile se osvědčí, rád ho budu nabízet dál,“ doplňuje Filip Hejzlar detaily koncepce designu vlastního rodinného bydlení, které dokončil těsně před narozením dcery Ality.
Zajímalo by mě, jak moc do koncepce zasahovala vaše žena Alice? Jakou sílu slova má žena architekta?
Kdyby si Alice navrhovala bydlení sama pro sebe, určitě by směřovala více ke stylu glamour, ale už od začátku dala na mě a mému záměru byla velmi otevřená. Její pocity se měnily ve vlnách – zpočátku byla nadšená, když se do toho více ponořila, začala se trochu obávat, ale ještě než byl interiér dokončen a ona to viděla v celém kontextu, věděla, že jsme nešlápli vedle. A ve finále byla právě Alice velmi důsledná a nekompromisní ve vybírání doplňků. Já jsem na tento vývoj byl celkem připravený, hodně obdobné pocity zažívají i naši klienti – stačí však několik dní žít v takovém prostředí, využívat prostory včetně všech vychytávek – a užíváním a žitím nacházejí přidanou hodnotu.
Lidé ořezali mnoho věcí, ale v případě bydlení si uvědomili, jak moc důležité je dobře bydlet, mít ze svého bydlení radost a mít dostatečný prostor.
Interiér nemá žádné slabší místo, žádný ošizený prostor?
To u bytů takové velikosti ani nejde. Interiér musí být nejen hezký, ale především obhajitelný. Vše by mělo mít svůj smysl, nerad dělám věci prvoplánově pro krásu. V projektech, na kterých pracuji, se nebojím použít drahý a kvalitní materiál nebo náročný řemeslný detail, má-li své opodstatnění. U nás v ateliéru neutrácíme za značku, ale za tu řemeslnou práci, platíme za desítky hodin nejen přemýšlení, ale hlavně ruční práce. Takový přístup používám u desetkrát větších nemovitostí i u stometrového bytu.
Když jsme u těch investic, které dávají smysl, jak moc podle vás zahýbal covid s trhem rezidenčních nemovitostí?
Loňský rok přinesl velkou míru nepředvídatelnosti. Já osobně jsem si myslel, že lidé začnou spořit a že první, na co sáhnou, bude životní standard. A je pravda, že lidé ořezali mnoho věcí, ale v případě bydlení si uvědomili, jak moc důležité je dobře bydlet, mít ze svého bydlení radost a mít dostatečný prostor.
Autor: redakce www.moderníbyt.cz
Útočiště pro zralého muže v minimalistickém stylu osvěžují umělecká díla
