Radikálnější proměna dopřála panelovému bytu více funkčního i prosvětleného prostoru

Přechod mezi vnějším (společné části panelového domu) a vnitřním soukromým prostředím tvoří vstupní a hygienické prostory, které jsou minimalizovány do jednoho pásu u vstupní zdi.

Na tento pás navazuje společný obytný prostor – kuchyně, jídelna a odpočinková část, ze kterého je vstup do ložnice a velkorysého dětského pokoje s lodžií. Hlavním záměrem bylo vytvořit příjemný domov, kde bude rodina ráda žít a kam se bude ráda vracet.

Obytný prostor se tak stal centrálním místem společného setkávání u velikého stolu, kde lze společně jíst, vařit a tvořit. Architekti se zaměřili také na použití přírodních materiálů.

Použité materiály jsou přizpůsobeny funkčnímu využití místností, snažili se je zredukovat na minimum. V první řadě je využita jejich přirozená kresba (dubové dřevo, hlína s levandulí, vzorovaná dlažba aj.), kterou příjemně doplňuje bílá barva prostupující celým interiérem.

„V ložnici a dětském pokoji jsme na stěnách v odpočinkových částech použili hliněné omítky. Do těchto omítek jsme přidali také květy levandule, kterou jsme si sami na zahradě vypěstovali. Hliněné omítky byly nanášeny hrubě tak, aby zanechaly stopy a viditelnou strukturu,” popisuje architektka Petra Chromek z ateliéru MOAD.

„Záliba v malování po stěnách, kterou v sobě spolu s dětmi naleznou i dospělí, je umožněna díky provedení chytré zdi na volnou stěnu v dětském pokoji. Tato tvůrčí plocha je korunována lankem pro prezentaci dalších výtvarných počinů či fotek. Na tuto stěnu volně navazuje stěna v obytném prostoru, která je určena pro galerii a bude postupně zaplňována obrazy vytvořenými v rodině,” uvádí další zajímavosti architektka.

Povrchy všech obytných místností jsou tvořeny dřevěnou dubovou podlahou, která je zakončena klasickou plochou dubovou lištou.

Podlaha ve vstupním pásu je ze vzorované dlažby. Přechody jednotlivých materiálů jsou řešeny opět jednoduše a čistě.

Keramický obklad či sokl jsou zalícovány s omítkou, obklad či omítka jsou zalícovány s ocelovou zárubní. Zalícováno s omítkou a keramickým obkladem je také bezrámové zrcadlo v koupelně.

Přechod dřevěných podlah obytných místností je řešen bezprahově, v jedné úrovni. Dubové prahy jsou použity pouze ve vstupním a hygienickém dělícím pásu, a to zejména pro vytvoření pevné hranice.

Vestavěný nábytek je řešen ve všech prostorech jednotným materiálem – březovou překližkou s bílými čelními plochami a přiznanou multiplex hranou. Pracovní deska kuchyně, stejně jako deska a odkládací police v koupelně, jsou provedeny z masivní dubové spárovky.

Gauč a postele tvoří jednoduché dřevěné rámy, na kterých jsou položeny japonské futony. Obytný prostor dále dotváří volný nábytek (jídelní stůl, židle a nízká komoda), který byl pořízen jako typové kusy.

„Minimalizovat jsme se snažili také použité prvky v interiéru. Proto jsou ve všech místnostech použita stejná přisazená stropní svítidla z opálového skla, jen jejich rozměr je přizpůsoben konkrétní místnosti,” vysvětluje architektka.

V ložnici i dětském pokoji je rovněž použit stejný typ lampiček u postelí. Věšáky na bundy v zádveří i háčky na utěrky v kuchyni jsou řešeny jednotně, dřevěnými špalíky.

„Jako hlavní přínos celé rekonstrukce vnímáme zjednodušení celé dispozice, což umožnilo lepší prosvětlení obytných místností i jejich větší optickou a funkční provázanost. Umístění koupelny do netypické pozice umožňuje například krásný výhled z nejvzdálenějšího koutu dětského pokoje přes kuchyňské okno až na věž kostela.

Nově objevené průhledy ve vnitřním prostoru dostávají další rozměr večer, při umělém osvětlení, díky použití prosklených dveří. Přínosem pro nás osobně je zjištění, že i v typizované výstavbě se dá vybudovat příjemný domov,” konstatují tvůrci rekonstrukce.