Podkrovní byt získal díky nástavbě výrazný benefit

„Příběh proměny mezonetového bytu přitom začal rozhodnutím společenství vlastníků o celkovém zateplení bytového domu. Ten by sám o sobě nebyl ani po šedesáti letech od svého vzniku v úplně špatné stavební kondici,“ konstatují architekti Vojtěch a Prokop Jirsovi z atelieru Jirsa- architekti.

Volný půdní prostor, kde se původně jen sušilo prádlo, ale samozřejmě ukrýval potenciál na dostavbu podkrovních bytů a jejich nástavba se ukázala jako kámen úrazu pro další životnost domu.

Konstrukce krovu byla divoce nastavěna z fošen a použitých trámů, prkenný záklop zakryly pouze asfaltové šindele, ve skladbě stěn i střechy mnohdy úplně chyběla tepelná izolace.

To vše vyplulo na povrch právě při průzkumných pracích k projektu celkového zateplení. Celé střešní nástavbě se musela věnovat zvláštní péče. Zároveň jeden z podkrovních bytů měnil majitele a bylo celkem logické, že noví majitelé spojí svoji představu o úpravě bytu s celkovými úpravami v domě.

Tento byt tak mohl posloužit jako prostor pro podrobné sondování konstrukcí a poskytl spoustu cenných informací i pro zbytek domu.

Jakmile bylo jasné, že se konstrukce krovu bude muset dovyztužit, skladbu doplní nadkrokevní izolace a dům bude krýt nová střecha z falcovaného plechu, začali se majitelé bytu zajímat o možnosti, jak z jeho polohy vytěžit více a jak skromnou horní úroveň bytu rozšířit o zimní zahradu s terasou a pěkným výhledem.

Na začátku architekt Vojtěch Jirsa navrhnul několik variant. Z nich byla vybrána ta, která částečně využila konstrukci stávající mansardy v krovu a ponechává tak možnost podobné přístavby i v ostatních podkrovních bytech.

„Od umístění zimní zahrady s terasou se potom začalo odvíjet řešení přestavby celého bytu. Původní dispozice logicky navazovala na instalační jádra bytů v nižších patrech, vestavba schodiště do mezonetového prostoru však z dispozice udělala poněkud těžkopádný celek, kde všechny cesty vedly nikoliv do Říma, ale přes průchozí obývák,“ podotýká architekt.

„Nově se tedy kuchyně odpoutala po pečlivém přepočítání spádu kanalizace do společného prostoru s jídelnou a obývacím pokojem.

Schodiště na galerii dostalo jednoduchý přímočarý tvar a svojí novou pozicí dělí plochu mezi jídelním stolem a obývací částí. Schodiště se tak stalo vlastně kusem nábytku, plní i funkci TV stěny a úložného prostoru“, konstatují architekti.

Obývací pokoj mohl být díky pozici bytu pod střechou ještě doplněn malou krbovou vložkou, která dotváří atmosféru hlavně v zimních měsících. Po zbytek roku je většinu dne zmíněná část bytu zalitá světlem ze zimní zahrady. Ta totiž částečně přesahuje i nad jídelnu a díky galerii v horní části mezonetového bytu vzniká velkorysé otevření dispozice přes dvě patra.

„Na svém původním místě zůstala vlastně jen koupelna a jeden z pokojů v jižním štítu domu. Nyní jsou ve štítu dva sousedící pokoje, jeden z nich slouží jako rodičovská ložnice s vlastní šatnou. Koupelna se ve své původní pozici musela trochu uskromnit, aby se společně s ní mohlo v daném místě objevit i samostatné WC a technický kout pro kotel a pračku,“ vysvětlují architekti.

Možná ještě větší boj s místem však nastal při umisťování druhého WC na galerii pod hřebenem. Nakonec se vše po mnoha peripetiích při realizaci podařilo zkoordinovat a výsledkem je kompletně zrekonstruovaný plášť domu i přestavěný mezonetový byt v podkroví.

„Jako bratrská dvojice jsme od malička zvyklí se doplňovat a na tomto principu funguje i náš ateliér. Coby architekti spolupracujeme od studií, kdy vznikly naše první společné návrhy. V roce 2009 jsme založili ateliér se zaměřením na energeticky úsporné stavby.

Cílem naší práce je skloubení moderní architektury a šetrného přístupu k přírodě, ať už jde o novostavby nebo rekonstrukce. Pro naše stavby je důležité také to, jak dokážou svým fungováním přispět ke kultivaci okolí i pohodlí svých uživatelů,“ konstatují architekti.