Článek
Rodák z Rožmitálu pod Třemšínem přišel do Prahy kvůli zamýšlenému studiu vysoké školy. Což už byl pro něho velký posun, protože byl rozhodnut po základní škole jít rovnou do života a vydělávat si.
„Po posledních prázdninách mojí rebelií, že jsem na žádnou střední školu nenastoupil, nastal relativně humbuk. Nakonec jsem za pět dvanáct díky otcovu známému nastoupil na učební obor.“
Stal se truhlářem a dřevo má rád pořád. Nejen v brdských lesích, u kterých vyrůstal a jednou se tam chce zase vrátit.
Za kuchyňské prkénko a stojan na nože se svým malým, ale tvůrčím kolektivem získali hned v prvním roce společného fungování dvě světové ceny - v únoru letošního roku - prestižní ceny iF Design Award 2019 a firma z úpatí Brd poté zabodovala i na mezinárodní soutěži Red Dot Design Award 2019 (označované jako Oskar za design).
Uspěli s kuchyňským prkénkem z amerického ořechu (tvarem evokující i motiv naší státní vlajky). Má praktický prvek - vyfrézovanou prohlubeň ve tvaru trojúhelníku. Z lícové strany se lépe shrnují nakrájené potraviny, z rubové se pod prkénko dobře strkají prsty.
Produkty firmy slouží i doma.
Naopak Stojan na nože připomíná těžký dřevěný špalek, který ale ukrývá magnety, které přes dřevo drží nože - a netupí je.
Prožívání podnájmu
„V Praze jsem hledal podnájem i kvůli škole. Prababička mě totiž nakonec přemluvila ke studiu na nástavbě střední ekonomické školy, které následovalo po učilišti, ale nakonec mě nasměrovala i na vysokou. Poslechl jsem ji, ale s příchodem do Prahy jsem opět zvlčil a po přijímačkách tam ani nenastoupil,“ usmívá se stále ještě mírně spiklenecky při vzpomínce na svoji nedávnou historii.
Zkosené hrany dřevěných desek jsou propojujícím prvkem jednotlivých solitérů - v kuchyni i v ložnici (noční stolky i postel).
„Ale získal jsem tu finančně velmi výhodný podnájem a zůstávám tu bydlet. I když výrobu firmy, rodinu a kamarády mám stále u Rožmitálu.
V domě, kam jsem se nastěhoval, byl poslední nezrekonstruovaný byt v činžáku na ulici 5. května. Naštěstí nemám okna do ulice, ale na překvapivě tichý dvůr. Nízký nájem mi natolik vyhovoval, že jsem tu žil jako ve skvotu, a s plánem, že si rekonstrukci udělám podle svého, nijak nepospíchal. Jinak paní majitelka domu vždy najímala firmu, která byt zrekonstruovala a předala s novým nájemným, což jsem nechtěl. Vydržel jsem to oněch sedm let, ale pak už jsem přesně věděl, co od předělání bytu očekávám, a po dohodě rekonstrukci provedl sám. Změnili jsme celou dispozici a vyplatilo se to.
Předsíň zdobí sbírka fotoaktů a vestavěná skříň je hlavní úložný prostor.
Z místnosti, kde byla kuchyně, jsem udělal ložnici. Do té doby byla ložnice ve velké místnosti, kuchyně v malé a ložnice tedy byla součástí obýváku, což vzhledem k návštěvám nebylo praktické, a ještě jsem měl při spaní hlavu u dveří do místnosti. Až nyní si uvědomuji, jak to bylo nepříjemné. Kromě odborných prací na plynu a elektřině jsem si to tady předělal sám.“
Škola života
Jiří má vztah k historii zřejmě po otci, který je sběratelem. Ale stále patří k těm, kteří odborné vzdělání nepovažují za to hlavní. Potvrdilo se mu to hned v několika zaměstnáních, a to i u renomovaných firem. Poznal tak i šikovné a inspirativní lidi.
Až se s kamarádem zkusili zařídit sami pro sebe a ze starých jízdních kol dělali zánovní retrokola pod názvem Koloro. S úspěchem, ale ne se ziskem.
Moderně vybavené koupelně dodávají retro nádech klasické dlaždičky. Nechybí ani pisoár. Chlap by si měl takovou věc prosadit, je nás pár, a přitom to není žádná velká investice navíc.
„Třeba práce v korporátu byla vlastně v klidu a za hezké peníze, ale to mne nebavilo. Raději mám své tempo a čas na procházky se psem po lese.“
Spojení s truhlařinou je Jiřímu asi osudné, protože se spojil s designérem Petrem Novaquem (poznali se při práci pro firmu Favorit, které se podařilo vrátit legendární značku kol na trh) a šikovnými truhláři z jeho rodiště.
Firma na kuchyňské doplňky je na světě! Klasickou funkci a nejklasičtější materiál, tedy dřevo (nejčastěji americký ořech) spojili s moderním designem a originální prkénko má své kupce, i přes vyšší cenu.
V útulné ložnici je místo i na pracovní stůl pod oknem. Nika na knihy je v místě bývalých dveří. Baví mě propojovat staré s novým a psacím stolem jsem si udělal opravdu radost.
„Nechceme dělat sto věcí průměrně, ale jen to nejlepší, co dokážeme. Děláme výrobky, které domů, do kuchyně přinesou kus lesa a konečně ten pravý pocit z vaření. Každý kus dřeva má svou osobitost, a když vezmete do ruky náš výrobek, tak ji ucítíte. Budete obdivovat přirozenost a nedokonalost dřeva stejně jako jeho precizní zpracování. Kvalitní masivní dřevo vydrží hodně - žádné výrobky na rok, prostě na celý život,“ vyznává svou lásku ke dřevu a ke své minulé kariéře ještě dodává:
„Všechno, co jsem dělal, jsem dělal pocitově a šlo to. V medicíně by to asi možné nebylo, ale ve firmách ano!“
Zpátky k lesu
„Prvotním nápadem při mé poslední práci bylo propojit dřevo - na kterém rostlo jídlo - se dřevem, na kterém se jídlo zpracovává. Založili jsme firmu Wood, která nějaký čas fungovala, ale žádný progres to taky nebyl. Chtěli jsme v tom pokračovat, ale posunout vše výše. Co nejvýše. Zatím se nám to s firmou UBRD - názvem odkazující na místo, odkud s kamarádem pocházíme - daří. Uvidíme za deset let,“ usmívá se Jiří.
Přes minimalistické zařízení nechybí ani květinový stolek a v předsíni je i místo pro pelíšek boxera Apolla.
To už možná bude podle svých plánů bydlet zpátky u Rožmitálu. „Mám už vyhlédnuté místo. Chtěl bych zrekonstruovat, zase podle svého, starší dům. Rozhodně bych nemohl do katalogového domu v satelitu. Mám rád hezké věci a představa, že si vedle mého plotu někdo postaví dům s fialovou fasádou…! To bych se zbláznil. Na samotě se tomu snad vyhnu.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.