Pět chyb v péči o trávník. Děláte je také?

Jednou z největších chyb, které se vymstily mnoha majitelům trávníků obzvláště v minulých horkých létech, je mantra o důkladném sekání trávníku, nejlépe na co nejnižší délku.

Kromě toho, že takto sestřižený trávník vypadá nudně a neposkytuje prakticky žádný úkryt tolik důležitému hmyzu, při dlouhotrvajícím horku a suchu navíc velice rychle začne vysychat a začnou se na něm vytvářet žluté spálené plochy. Na vlhčích místech pak husté trsy trav nahradí jen nízký mech.

Obecně proto platí, že v teplých měsících, obzvláště ve větším suchu, je dobré ponechat porost vyšší, aby lépe schraňoval vlhkost, jinak může hrozit jeho vysychání. Naopak v deštivých dnech je vhodné sekat častěji.

„S výškou trávníku si můžete pohrát. Nemusíte se omezovat na nekonečné plochy se stejnou délkou trávy. Mnohem zajímavějšího dojmu docílíte, pokud využijete možností moderních sekaček a nastavíte si k různým účelům různou výšku sečení a někde necháte trávu, tak jak je,“ doporučuje Jan Kovačka ze společnosti Hecht.

Stejně jako u kterékoliv jiné zeleně i u trávníku platí prostá pravda: příliš častá zálivka může škodit. Ať už je trávník nový, nebo už dobře vzrostlý, závlahu potřebuje. To beze sporu. Je potřeba ji ale umět správně dávkovat.

Základem je rovnoměrné zavlažování po celé ploše. Vyhneme se však častému zalévání malým množstvím vody. Ta se totiž nestihne vsáknout do hloubky a v horkých dnech se prostě odpaří.

Trávník od jara do podzimu je třeba zalévat pravidelně, alespoň dvakrát týdně. Za nejvhodnější část dne je pokládán večer, kdy se voda tolik neodpařuje. Odborníci doporučují na každý metr čtvereční minimálně 5 litrů vody.

Jakkoli se název této procedury špatně vyslovuje, pro trávník je vertikutace velice důležitá, a proto bychom na ni neměli zapomínat. Znamená to šetrné nařezávání travních drnů a tím i odstranění staré trávy a mechu pomocí speciálního nástroje – vertikutátoru. Vytvoří se tak prostor pro nová, zdravá a silná trávová stébla. Provzdušněním se rovněž probere tráva po zimním spánku, je však třeba vše provádět opatrně.

„Vertikutace na jaře s sebou přináší určitá rizika, takže provzdušňujte, jen pokud je to nevyhnutelné. Nařezáváním trávních drnů sice zlepšíte proudění vzduchu a vody, ale vytváříte také prostor pro vniknutí plísní a plevelů,“ upozorňuje David Benda ze společnosti Hornbach.

Ostrými, vertikálně rotujícími noži na hřídeli vertikutátoru prořežte trávník do hloubky nejvýše 2 až 3 mm. Před samotnou vertikutací pak z trávníku odstraňte nečistoty (listí, větve, klacíky).

Při vertikutaci půda nesmí být promáčená, aby nedocházelo k vytrhávání drnů a zalepování nožů vertikutátoru půdou. Také by ale neměla být vyschlá a tvrdá, protože do takové půdy se nože nezaříznou.

Nejlepší období nastává přibližně 2 dny po dešti. Teplota půdy také nemá být nižší než 8 °C.

Je pravda, že zdravý trávník si dokáže poradit s ledasčím, ale zacelení holých míst, kde tráva neroste, pro něj může být z nejrůznějších důvodů těžké. Proto mu pomůžeme a osejeme tyto plochy znovu travní směsí.

„Postup je jednoduchý. Půdu nejprve lehce prohrábněte a smíchejte ji s pískem. Pak teprve proveďte výsev a půdu uválejte nejlépe travním válcem. Poté tato místa vydatně zalijte. Pokud budete provádět výsev na větším prostoru, pomůže vám s pohodlným a rovnoměrným výsevem sypací vozík,“ radí Jan Kovačka.

Někdy je potřeba zasít zcela nový trávník, v takovém případě musíte terén nejdříve předpřipravit – odstranit kameny a plevel a srovnat terén. Do půdy případně přidat rašelinu či hnojivo, aby se trávníku dařilo.

Sít můžeme do jemně zkypřené půdy od jara do podzimu, její teplota musí být však minimálně 8 °C. Po zasetí povrch opět uválíme travním válcem a zalijeme.

Čistota trávníku bývá chápána jako vizitka jejího majitele. Zatímco tu a tam roztroušené luční kvítí lze chápat jako jeho ozdobu, některé druhy rostlin jeho estetice příliš nepřidávají a mechy mu škodí.

Mnoho majitelů, aby se zbavilo plevele, sáhne proto doslova po jakémkoli herbicidu, jen když s jistotou a důkladně odvede svou práci. To je ale krátkozraké.

„V takovém případě použijte k přírodě šetrný herbicid, nepoužívejte přípravky s obsahem glyfosátu. I když jsou přípravky s glyfosátem mimořádně účinné, jsou nerozpustné ve vodě a velmi škodlivé pro živé organismy. Volte proto přípravky na biologické bázi, které místo glyfosátu obsahují kyselinu octovou nebo pelargonovou,“ doporučuje David Benda.

Vojtěch Ptáček ze společnosti Bauhaus pak vysvětluje, že takové produkty mohou mít mnoho benefitů včetně pozitivního vlivu na drobné živočichy.

„Včely nevystavené jedovatým látkám jsou aktivnější v opylování. Žížaly v půdě bohaté na organické zbytky vytvářejí dostatek humusu a zpřístupňují tak živiny dalším organismům. Ekologické substráty a přípravky na ochranu rostlin navíc pomohou nejen ke zdravé půdě, ale i ke zdraví lidí. Jen díky ekologickému zahradničení si vypěstujeme skutečnou bio zeleninu nebo ovoce,“ upozorňuje.