Panelákový byt s atmosférou horské chaty

Byt o rozloze 55 m² patří manželům s již dospělými dětmi, které už vylétly z hnízda. Rodiče se z rodinného domu přestěhovali do paneláku, protože rádi cestují a užívají si to. Nechtějí sekat trávu a starat se o stárnoucí stavbu.

Když se nyní vracejí domů a zavřou za sebou dveře, přivítá je vůně dřeva a atmosféra horské chaty.

Původní dispozice 3+1 vzala za své vybouráním příček. Vzniklo tak vzdušné 2+kk, opticky zvětšené velkými plochami zrcadel, která odrážejí podstatnou část interiéru. „Díky zrcadlům klient získal dvojitý prostor za jedny peníze,“ usmívá se dodavatel a spoluautor proměny architekt Milan Jirouš.

„Lidé se nejdříve zrcadel bojí, že se na sebe budou stále koukat, ale po nějaké době se v nich už nevnímáte. Vznikne tzv. upíří efekt, kdy člověk nevnímá zrcadlo, ale velkorysost prostoru,“ vysvětluje architekt.

Na byt celkově spotřeboval zhruba 300 m² dubových krytin švédské značky Kährs v tmavším dekoru Dub Ydre od firmy Kratochvíl parket profi. Povrch lamel ošetřených přírodním olejem je upraven technikami zvýrazňujícími povrch dřeva, jako jsou kartáčování, ruční škrábání a opracování Riverstone, kdy se místa okolo suků ohoblují do hloubky. Tím se suky zvýrazní a podpoří dojem starých prken.

Krytinu architekt použil také pro obklady na strop a stěny. Tím byt trochu odhlučnil, což je v panelovém domě žádoucí.

Po kvalitních materiálech z české prvovýroby sáhl architekt v případě čalounění sedaček, jídelního sezení, postele i stěny za ní. Vyrobila ho na zakázku rodinná firma Polstrin z Hradce Králové. Tuzemské jsou i keramické obklady a dlažba Rako.

Stylovou čistotu charakterizují použité materiály a také tvary nábytku sjednocující prostor a podporující pocit velkorysosti místa. Čalounění v jednotném odstínu holubičí šedi s hrubší texturou dojem vizuálně dotváří.

Celý interiér je obložený dřevěnou předstěnou, která skrývá množství úložných prostor. „Nemám rád poličky, slouží jen k hromadění zbytečností a sedá na ně prach,“ říká architekt. Přesto pár horizontálních ploch v bytě vzniklo a našel na nich místo český křišťál po babičce.

„Je to vlastně recyklát, paní ho měla schovaný v kredenci a byla překvapená, že takové věci může v interiéru krásně použít,“ dodává architekt.

Televize by podle něho neměla být dominantou bytu, proto ji schoval v zádech sedačky. Podobně není na první pohled vidět ani topení skryté obložením. Do minimalistického konceptu patří i nábytek bez viditelných madel a úchytů.

Při rekonstrukci architekt šetřil nejen druhy materiálů, rovněž i dveří je v bytě poskrovnu. Kromě vstupních zůstaly jen troje: dveře u toalety vytvářejí soukromí mléčným sklem, ostatní včetně dveří u koupelny či ložnice jsou z čirého skla. Nezanedbal ani vstupní dveře: z vnitřní strany je opatřil zrcadlem a téměř nepostřehnutelnou nerezovou klikou.

„Vstupní dveře vnímám jako prvek určený k odchodu, takže se je snažím pocitově v interiéru upozadit nalepeným zrcadlem. Jednak se v něm prohlédnete, než vyjdete na veřejnost, a někdy současně zafungují jako dobrý vtip, když návštěva nemůže najít cestu ven,“ uzavírá s úsměvem architekt.

Autor fotografií: Petr Mužík, spoluautor proměny bytu