Zpěvačka Nykki má vlastní plány, v podkrovním pokoji u rodičů je ale taky dobře

Poslední dobou je po čase zase zpátky doma – v domě u rodičů. Ve svém posledním klipu Lost My Mind se vypořádala s rozchodem a od bývalého partnera se vrátila na „mama hotel“.

Svůj prostorný podkrovní pokoj si popová princezna teprve dolaďuje, ale klávesy už své místo mají.

Z příjemné místnosti s arkýřovými okny vedou jedny dveře do samostatné šatny. Tančit se dá všude.

„Jsem tady ráda, je mi tu dobře, ale pořád ještě nemůžu mamce vysvětlit, že se mě nemusí ptát, kam jdu a kdy přijdu,“ směje se mladá zpěvačka.

„Je pravda, že mi mamka volávala pořád i do Anglie. Máme hezkou zahradu s bazénem, ale ráda se také chodím skoro každý večer projít k nedalekému rybníku, kde vydržím klidně hodinu pozorovat západ slunce.“

V satelitu kousek na severovýchodní hranici Prahy by neznalý člověk tolik příjemné přírody mezi poli ani nečekal.

„Svůj pokoj a pracovnu tu má i starší brácha, má už ale přítelkyni, takže někdy už nespí doma. Dům se dnes ukazuje jako zbytečně velký. V jedné podkrovní místnosti máme jen stolní tenis, jsou tam i dobré mejdany. Mojí nejoblíbenější místností je stejně koupelna, kterou mám hned vedle pokoje. Taťka nemá na údržbu domu čas, a tak pořád volá nějaké odborníky, hodně se již o dům a vybavení stará brácha.

Taťka si vystačí se zahradou. Ta ho baví a je nadšený z robota na sekání trávníku. Říká mu láskyplně Boženka, a ta prý pracuje, neodmlouvá, sama se nabíjí,“ vypočítává Nikola s tím, že by si všichni dovedli představit bydlení i v nějakém bungalovu.

Nejbližší velkou akcí bude pokácení katalpy, která se na přiměřeně velké zahradě neosvědčila – zabírá místo a hlavně z ní pořád něco opadává.

„Je to tu opravdu pohoda, ale už mám jasnou představu o vlastním bydlení – v malém bytě někde v Karlíně nebo na Vinohradech. Do centra za kamarády je to odsud přece jenom z ruky. Už přesně vím, jak bych si chtěla zařídit minimalistický interiér.

Mám svou složku, kam si stahuji nápady a inspirace z různých odborných časopisů a Instagramu. Zatím si tak fantazíruji, líbí se mi kombinace kovu a dřeva. K tomu odstíny tmavých barev. A taky vím, jak by měl vypadat můj gauč – tmavě zelená barva a semišový potah! Moc se na zařizování vlastního bydlení těším. Uvidíme, třeba za rok…

Když jsme stavěli tady, všichni jsme chtěli anglický styl – fasádu z červených cihliček. Postavili jsme to ale zbytečně velké. Vlastně tu máme pokoje, do kterých téměř nikdo nechodí.“

„Když natáčím a skládáme písničky, často lítám do Londýna za producenty. Snažím se mluvit do textů i hudby, a i když se teď osobně nestýkáme, jsme stejně pořád ve spojení a nové písničky vznikají i na dálku.

Máme šikovné lidi i tady, ovšem doma je přece jen složitější natočit písničku, se kterou se chci prosadit i v zahraničí. (Videoklipů Nykki si už pochvalně všimli i recenzenti hudebních magazínů ve Velké Británii a ve Spojených státech – pozn. aut.)

Nyní tady nejčastěji spolupracuji se slovenským producentským týmem Martinem Šrámkem a Maxo Miklóšem – vlastně jsou to také cizinci… Už se nemohu dočkat, až budu moct bukovat nové termíny na koncertní vystoupení a pak dát dohromady písničky na první desku, kde se budu prezentovat jako sólová zpěvačka. I když se dnes písničky dostávají k lidem hlavně po internetu.“

Mimochodem, Nykki má na internetu milion zhlédnutí vzpomínaného klipu – stejně jako prvního sólového počinu No Cry.

„Profesionálně zpívám od osmi let a s holkama jsme dvakrát vystupovaly před vyprodanou Wembley arénou čili už teď mám na co vzpomínat,“ pochvaluje si zpěvačka s budoucností bez hranic.

„Jsem strašně ráda, že jsem získávala zkušenosti v osmé deváté třídě s partou holek, protože vzpomínky na partu jsou vždycky lepší. Jsme v kontaktu pořád.“

Dům se zahradou rodiče Nikoly postavili před čtrnácti lety. Dnes už má vlastní představy a přiznává, že ji zatím radosti ze zahrady nijak neberou.

„Se zahradníkem kamarádem jsme jeli společně nakupovat nějaké kytičky, ale ani to mě dvakrát nevtáhlo. V přírodě, v lesích, u vody jsem ráda. Doma ale moc dlouho nevydržím. Pořád někde lítám.“