Zdeněk Hrubý alias Style si doma užívá klidu a okolní přírody

Uplynulo už dvacet let od doby, co si nechal postavit pohodlný rodinný dům na koupené parcele. „Tenkrát to byl katalogový dům roku 1999. Na volnou parcelu mě upozornili příbuzní, kteří tady žili,“ vzpomíná spokojeně rodák z nedalekého Kladna.

Ještě to tu zažil bez dálnice na Karlovy Vary a jeho pozemek byl na periferii (nemluvě o tom, že má dnes desetinásobnou cenu). Teď je tu uprostřed zahrad klid opravdu jako na vesnici. „Vyrůstal jsem v domě se zahradou a v bytovce bych asi dlouho nevydržel,“ přiznává skladatel, zpěvák i domácí učitel hudby. Přesněji – děti docházejí na hodinu zpěvu k němu. Chodba za zápražím vede rovnou do studia.

„Během covidu jsem měl veliké štěstí na významnou zakázku. Pro obchodní řetězec jsem nahrával hudbu a namlouval aktuální informace o prodeji vysílané ve všech jeho prodejnách po republice. Zákony se měnily tak rychle, že jsem musel natáčet i přes noc, aby už druhý den mohly v obchodech znít nové pokyny,“ tvrdí.

„Překlenul jsem tak ten tragický čas, a ještě se mohl soustředit na návrat muzikálu Robinson Crusoe (libreto Ivan Hubač a texty Jan Krůta) i Ostrov pokladů (spoluautorem je Josef Laufer, který je stále v kómatu, a k uvedení muzikálu musela dát souhlas dcera). Oba projekty se rodily ‚v bolestech‘ dlouhé roky,“ dodává.

„Jsem rád, že dnes žiji svým životem. K napsání muzikálu jsem se odhodlal před lety, když jsem si uvědomil, že písničky napsané třeba pro Lucku Vondráčkovou, Kamilu Nývltovou nebo Mariána Vojtka a další mají úspěch, a že mám v šuplíku pořád ještě spoustu romantických balad,“ ohlíží se Zdeněk Hrubý.

„Hledal jsem systematicky titul, který zatím nebyl uvedený, a přitom by šlo o známý příběh. Tím začala anabáze, na jejímž konci je třeba i skvělá choreografie… Na základě úspěchu Robinsona jsem dostal i nabídku do divadla Broadway – a to je právě Ostrov pokladů. Režírovat ho měl Josef Laufer, který poslední texty odevzdal tři dny předtím, než mu tragicky zaskočilo sousto… Představení už vidělo deset tisíc diváků a spolupráce s divadlem, která bývala mým snem, pokračuje.“

Průběžnou modernizací neprochází jen technika v nahrávacím studiu, ale celý dům žije svým proměnlivým životem v mezích původních zdí. Přízemí je příjemně členité, a přitom jde vlastně o jeden velký otevřený prostor. Od kuchyně přes jídelní kout až po obývák s krbem. Pravda, salonek – zimní zahrada je vlastně samostatná a dostavěná místnost, i když pohledově s vedlejšími propojená. Vše napomáhá prosvětlenosti přízemí, ačkoliv se tenkrát upřednostňovala malá okna.

„Nedávno jsme v celém přízemí překryli původní dlažbu dvoumilimetrovou vinylovou podlahou a vyměnili a předělali celou kuchyň,“ říká Hrubý. Zásluhu na proměně připisuje po jedenáctiletém společném soužití partnerce Gábině, která dohlížela na spolupráci s kuchyňským studiem Oresi.

„Za výsledek jsem rád, ale obnášelo to i příšerné vrtání do stropu kvůli novému osvětlení (žádný sádrokarton tu není), předělávaly se odpady i další elektroinstalace. V čele pultu je chladnička na víno a vše ostatní je také děláno na míru,“ pochvaluje si dobrý konec další anabáze náš hostitel, hlásící se i k seberealizaci ve vaření. I z kuchyně je výhled do zahrady, která místu dotváří charakter. Není divu, že tu v létě bývají časté návštěvy.

Jezírko s rybami, pergola za garáží, která je tady klasicky samostatnou stavbou, a vrata rovnou do silnice. Praktické a účelné. Plochy, že by se i zahradník uživil, ale pro Zdeňka je to relax a také blížící se a opakující se jarní výzva!

„Od té doby, co máme bazén, vlastně nemáme ani potřebu v létě někam odjíždět… Jsem fanoušek grilování, zahrada mě baví a odprodávám i přemnožené koi kapry,“ usmívá se jednapadesátiletý Zdeněk Hrubý.

„Hudební nápady ke mně přicházejí hlavně při pohybu. I u tenisu! Pořád u sebe nosím diktafon, a když mě něco napadne, tak si to hned nahraji a pak se k tomu ve studiu, u piana, vracím. Můj kamarád a vzor Karel Vágner mi vyprávěl, že i Holky z naší školky ho napadly při tenisu!“

Na nedostatek tvůrčí práce si tak opravdu nestěžuje. „Mám tady klid na práci, i okolní přírodu, kterou také potřebuji. Skvělé! A už se těším na letní hosty i nové nápady,“ dodává absolvent Ježkovy konzervatoře, který s tenisem začínal v šesti letech a dodnes mu přibývají poháry z turnajů – vystavuje si je ve studiu.