Článek
Ale ve svém pokojíku tvořila originální masky Janova čtrnáctiletá dcera. Na tak malý prostor kreativních lidí dost! Šestiletý syn (království má v podkroví) projevuje malířský talent abstraktními obrázky, které už vystavoval i prodal! Honza Homola má zjevně důvody být téměř stále usměvavý.
Navíc si nedávno na zahradě u chaty koupené před šestnácti lety postavil samostatný ateliér. S plochou větší, než je jejich obývák s kuchyňským koutem v domku. V jedné části je hudební studio s bicími, kytarami, počítači a obrazovkou, na které také maluje. A vedle je malířský ateliér s linií oken a výhledem na krásně vzrostlou borovici.
Vinohrady vyměněné za les a ves
Rodák z Vinohrad tady chodí v zelené bundě, a jak s jemu typickým úsměvem dodává, stává se zde zálesákem. Ostatně dodnes rád přespí pod širákem nebo se synem v upravené dodávce. Hodně toho procestoval i na kole a jeho poslední největší cesta vedla s kamarádem do Istanbulu. „Tady jsem nasedl a vyrazili jsme k Modré mešitě. Dva tisíce kiláků, tak jsem si oddělal šlachy na rukách… Nápad samozřejmě vznikl v hospodě.“
Místo pro rodinný hrad Homolovi našli mezi inzeráty a hned se jim tu zalíbilo.
„Příroda je tu pomalu jako na Šumavě a prostředí jsem už znal. Rodiče mívali chatu nedaleko a brácha je v sousední vesnici. Přesto to pro nás byla životní změna i výzva. Ale děti se tu už narodily a zvykly si i dojíždět do školy. Jen ráno dceru doprovázím k autobusu, protože teď je v okolí spousta divočáků.
Navíc tu máme výborné sousedy. Přes týden je tu úplný klid a můžu se věnovat své práci. Vstávám brzy, abych tu mohl být odpoledne pro děti,“ potvrzuje náš hostitel pohodu v rodině. I žena pracuje nedaleko.
„Dokonce se tu v nedalekém centru vesnice – kiosek u rybníka – konají společenské akce a místní jsou aktivní. Dobře si tu žijeme. Už proto, že jsem závislý na přírodě.“
Postupné proměny
Původně tu byla chatka a boudy. „Budujeme pořád a zahrada už byla několikrát zničená najíždějící technikou. Přistavovala se místnost, předělávala se elektroinstalace, dělala se komplet nová voda…
Naposled jsme nahradili prohnilou terasu novou na zděném základu, takže jsme pod ní získali další úložný prostor a na podlahu už jsme použili exotické dřevo, které by nás mělo přečkat. Místo zábradlí jsme nechali dovézt velké truhlíky z betonu,“ vypočítává Honza s tím, že práce rukama se nebojí ani jako kytarista. I když se vyhýbá práci s elektřinou a točivým pilám. Není to tak dávno, co se zranil motorovou pilou – přeřízl si šlachy na prstě tak, že musel změnit techniku hraní na kytaru.
„Bydlel jsem v pražských (Spořilově, Michli) pronájmech tak dlouho, že už jsem to chtěl řešit. V této lokalitě měl chatu i děda, tak mi došlo, že bychom v tom mohli pokračovat také. Prostorově nám to tu také stačí. Ženě zvlášť vyhovuje, že je vše rychle uklizeno, a já vlastně žádné nároky ohledně životních podmínek nemám. Jen potřebuji místo na nástroje…
Zvykat jsem si ale musel také, byl jsem přece jenom Pražák. A najednou vesnice s jiným životem i kamarády! Navíc je tu dokola spousta řemeslné práce. V Praze jsem přišel domů, otevřel byt a hotovo,“ směje se Honza a připouští, že když se pustili do zásadní investice, měl „nulu na účtu“.
„Naštěstí tenkrát dávali stoprocentní hypotéky a dnes jsme vše mnohonásobně zhodnotili. Pustili jsme i pražský byt.“
Plátno, kytara, šuplík a pohoda
„Zažívali jsme tady idylku, chodili na procházky k rybníku, rozdělávali oheň… Ale první dva roky to byla i drsná realita v takových podmínkách, že jsme myli nádobí hadicí na zahradě… Jsme sehraní pořád. Včetně toho, že o víkendech jezdím na koncerty s Wohnoutama.“
V týdnu to má „do práce“ Honza pár metrů přes zahradu. „Baví mě tvořit, ale klidně do šuplíku (to mám po dědovi i po tátovi). Měl jsem to tak vždycky, protože mě pak už nebaví se o výsledek starat a propagovat ho. O obrazy se mi poslední dobou stará skvělá kurátorka, a to mi vyhovuje,“ pochvaluje si současnost s tím, že z minulosti mu zůstal i vztah k celoročnímu vandrování a spaní v lese.
„Upravená dacia je v létě můj druhý domov – kytara a spacák i pro syna a jezdíme. On si hraje někde u potoka a já si hraju na kytaru… Baví mě rychlá chůze i běhání. A do nedaleké hospody na skvělé pivo chodím taky pěšky…“
Jaroslav Svěcený má doma kulaté razítko
Vdova po textaři Zdeňku Rytířovi má ve svém domě ráda řád
Může se vám hodit na Zboží.cz: HUH! - Wohnout, Pedro se vrací - Wohnout, Miss Maringotka - Wohnout, Našim klientům - Wohnout