Václav Vaňura si mezonetový byt zařizoval podle svého. Měnil dispozici i podlahy

Ale hned v předsíni je patrné, že zde přebývá muzikant. Klíče jsou zavěšeny na tzv. kolících a ty zasunuty v malých replikách kytarových zesilovačů.

V obýváku jednu stěnu „zabírají“ zavěšené kytary. A pracovní kout, který se vešel do ložnice, je vlastně malým nahrávacím studiem!

Stejně tak patrné je, že základem rodinky jsou i dvě děti, předškolačka a školák. Jimi malované obrázky jsou téměř všude.

Láska v minulých týdnech patřil k těm interpretům, kteří pohotově natočili klip jako poděkování obětavým lidem z první linie. S pokorou i emocí - Dík, že vás máme.

„Snažili jsme se nebýt patetičtí, prostě jen poděkovat. Klip k písni jsme natáčeli v Praze na notoricky známých, teď však zcela vylidněných místech.“

Se svými fanoušky zůstával v kontaktu po síti a pracoval i na dokončení svého debutového alba. Po hraní v různých kapelách je totiž Láska druhým rokem na sólové dráze.

„V současné době mě doprovází kamarádka na cajon (perkusní hudební nástroj - pozn. aut.) a také se mnou zpívá, takže jsme vlastně dva.“ Album plánuje vydat v červnu, křtít jej chtěli na festivalu Votvírák. Ale koronavir zatím drží trumfy. S texty Láskovi většinou pomáhá David Konopáč, kmenový textař kapel Poutníci, Jarabáci aj.

„Něco píšeme společně, něco si textuji sám. Mám i pár textů od kolegů muzikantů, např. Pokáče či Kuby Ryby. Konečně mě to také donutilo naučit se streamovat, díky čemuž dvakrát až třikrát týdně posílám do světa cca půlhodinový pořad Láska za časů corony. Jsem tak v kontaktu se svými posluchači a fanoušky, kterým můžu touto formou třeba zahrát něco na přání.“

Vzhledem k povolání manželů (cestovní ruch, zabezpečování firemních akcí a koncertování…) se v minulých týdnech rodinka mohla přemístit na rodinnou chalupu v malé vesničce v Lužických horách.

„Díky tomu jsme většinu dne na zahradě, a tím pádem bez roušek. Já osobně pocházím z malého města, kde jsme bydleli v rodinném domě se spoustou zvířat. Naštěstí jsem některé věci z té doby - např. štípání dříví - úplně nezapomněl, což se mi teď na chalupě celkem hodí. V přírodě jsme s rodinou rádi, je tu klid, navíc tu mám kytaru a malé mobilní nahrávací studio, takže mi ke štěstí celkem nic neschází,“ pochvaluje si rodák ze Dvora Králové.

V Praze s rodinou žije ve vlastním bytě, který před několika lety nechali přestavět a zrekonstruovat.

„Do bytu jsme si hodně věcí vymysleli a navrhli sami, změnili jsme i dispozici celého bytu. Dali jsme samozřejmě i na rady odborníků. Naše známá architektka nám pomohla vymyslet spoustu různých zlepšováků, které by nás jinak ani nenapadly. Ať už jde o chytré umístění pračky se sušičkou, novou komoru pod schody či skleněnou příčku, která v obývacím pokoji dotváří klidovou a herní zónu, kde mají nyní děti svůj další koutek. Pravda, andulka našeho syna měla na funkčnost skla v polovině pokoje ze začátku dost odlišný názor,“ vzpomíná se smíchem zpěvák.

K rekonstrukci mezonetového bytu (pod střechou je dětský pokoj a ložnice s pracovním koutem) přistupovali natolik citlivě, že si třeba sehnali staré parkety, aby podlahu mohli v původním stylu protáhnout z obýváku až do kuchyně.

Nábytkovou sestavu polic kolem televize si také vymysleli sami a od začátku přesně věděli, kde, co bude - sbírka elpíček, cédéček, knih, ale i autíček…

Schody do horního patra už tu byly, prostor pod nimi byl využit na další poličky i malou komoru velikosti vestavěné skříně.

„Přišli jsme sem z bytu, který jsme měli celkem nedaleko - v této lokalitě se nám líbilo, jen jsme potřebovali více prostoru. Je tady klid, jsme kousek od Divoké Šárky, a přitom máme z horních oken výhled na celé centrum Prahy a na metro je to také kousek.

Byt je to sice moc příjemný, ale přece jen jsem vyrůstal v rodinném domě a vím, jaké má takové bydlení výhody. A tak si pomalu plánujeme, že bychom se jednou přestěhovali do nějakého vesnického domu - někde skoro na samotě, blíž do přírody, kousek od lesa a třeba i rybníka,“ usmívá se zkušený organizátor eventových akcí.

„Už se tím pádem poohlížíme po nějakém starším stavení, které nás vezme za srdce a které bychom si postupně předělávali k obrazu svému… Až jednou budou děti samostatné, tak bychom tam třeba zůstali natrvalo.“ A s láskou - nabízí se dodat.