Tvůrčí dílna Roberta Jaškówa

Co by za to mnozí kluci všeho věku dali! Zejména pak ti bydlící s pětičlennou rodinou v pražské bytovce.

O hravosti našeho hostitele nikoho netřeba přesvědčovat. Ale rozvětvená šíře zájmů v místě bydliště (garáž-dílnu má herec v přízemí čtyřpodlažního domu u Klamovky) i ve vzdálenějších, zejména lyžařských destinacích je opravdu pozoruhodná.

„V létě se chodíme koupat do rybníka, na který vidíme z okna. Když v zimě zamrzne, tak tam i bruslíme. Jenom musíme dávat pozor při přecházení hlavní ulice na auta a tramvaje,“ usmívá se s dobrou adresou spokojený herec, který odsud na svoji domovskou scénu Švandova divadla jezdí na elektrokoloběžce. Ostatně vozový park je také jeho silnou parketou.

Zmíněná koloběžka, malý fiátek-elektromobil (hlavně na rozvážení dětí po kroužcích a dojíždění na natáčecí dny Ordinace), benzínový bavorák kombi a rodinná, sedmimístná dodávka Mercedes na dovolené a delší společné trasy.

„Jezdíme i na chalupu v Podkrkonoší, kde se o ni všichni staráme. Prořezávám stromy, připravuji dřevo... Ale tady jsme spokojeni a žádné stěhování zatím neplánujeme. Menší úpravu bytu přece jenom ano – změnou dispozice z pracovny uděláme pro dceru samostatný pokoj.

Také rádi jezdíme k bratranci do Nové Pece u Příbrami, kde sedáváme s kytarami u ohně.

Pravidelně vyjíždíme třeba do Itálie. I s uskupením Československý lev, které sdružuje česko-slovenské internacionály a umělce. Lyžujeme v Cavalese v italské provincii Trento, kde například s místními zahrajeme hokejovou exhibici, vydražíme námi podepsaný dres Dominika Haška a vybrané peníze věnujeme na dobročinné účely. Rádi se tam s rodinou vracíme.“

Exkurze po prostoru za garážovými vraty stojí za to! „Kamarád mi sem zavedl elektřinu, takže mohu i auto dobíjet. Za čtyři roky se mi investice do elektromobilu vrátila. Přehnaný ekolog nejsem, ale malý elektromobil je pro chod naší rodiny v Praze praktický.“

Promyšlené je i uspořádání garážového prostoru. Přední část pro jedno stání je obložena pneumatikami a dalšími autodoplňky. Předěl dotváří „lyžárna“ („Všechny naše děti odmalinka lyžují. Honzíkovi je čtrnáct, Kubíčkovi dvanáct a půl a Marjánce jedenáct.“) a hlavně závěs přes celou šíři z nehořlavého materiálu používaného na opony („Udělal mi ho kamarád na míru.“).

Nechybí vyvedená voda a umyvadlo, za kterým už začíná kutilovo království! S topnými tělesy a promyšleným osvětlením s bílým i žlutým světlem. Samozřejmostí je lednička a zásoba vína i piva...

„Jsme tady šestým rokem, předtím jsme bydleli nedaleko, v bytě sice se zahrádkou, ale opravdu malém. Pravda, bylo tam blíž do zahradní restaurace,“ usmívá se Robert Jašków s dodatkem, že na Klamovku jezdí zahnat žízeň na koloběžce.

„Blízko nás bydlí několik hereckých kolegů, takže když rozvozíme děti, tak se sejdeme v cukrárně u řeckého kamaráda,“ pochvaluje si další pozitivum místa.

Vazby k bydlišti potvrzuje i krátká vzpomínka: „Zavolal jsem na úřad a inicioval, aby se v roztrhaném plotu u silnice kolem lesoparku udělala normální branka... A podařilo se. Tak jsem angažovaný občan,“ usmívá se náš hostitel-patriot. S kořeny v pravdě evropskými.

„Moje maminka má předky namíchané hlavně z Maďarů, Rakušáků a Turků. U tatínka to jsou Poláci a Němci. Jsem mix národů, ale nikdy jsem v jiných zemích, ani v Polsku, nebydlel.

Tatínek stavěl v Peci silnici a seznámili se tam s maminkou. Já se tam dodnes rád, a jak jen to jde, za kamarády i spolužáky z gymplu vracím. Ale někteří místní mi vyčítají, že jsem trošku naštvaný na tamní přemrštěné ceny, které s kvalitou lyžování a služeb v Itálii neobstojí.

A když se bavíme o bydlení a architektuře, tak mi vadí i neřízená výstavba. I když současný starosta se s tím snaží bojovat vytvářením ,bublin‘, které nelze kolem nových domů zastavět. Definitivně mě dorazil zničený výhled na moji nejoblíbenější, nejkrásnější horu Studnu z příjezdu do Pece, kde vystavěli pětipatrový barák, který měl být původně třípodlažní. Žádný soud už asi nikoho nepřinutí odstranit nepovolená patra. Na Zeleném potoce jsou u parkoviště postaveny novostavby jedna vedle druhé. Byty pro místní? Těžko. Chápu rozvoj města, ale urbanismus je tam příšerný.“

Z bytu do dílny chodí Robert Jašków často. „Scházíme se tady nejen s kamarády, ale různé věci tu probíráme i se ženou. Ale nejraději jsem samozřejmě doma – v bytě s dětmi a celou rodinou.“

Na první pohled panuje v garáži-dílně organizovaný pořádek. Ale kutil Robert je na sebe přísný.

„Není to, jak bych si představoval. Mám tady desítky krabiček, a než vše roztřídím... Ale už tu je pár šuplíků, kde opravdu najdu to, co potřebuji. Hotová extáze, když věci jsou tam, kde je očekávám! V bytě mi žena a děti pořád něco přemisťují. Zejména ty věci, které mají své místo,“ rozčiluje se naoko, ale věrohodně.

Zkušený herec se také těší na inscenaci Adamova jablka podle dánsko-norského filmu.

„Další nastudovanou krásnou věc máme Protest/Rest – Havel, Hejduk. Poletíme s tím do Chicaga, kde budeme tentokrát hrát česky pro krajany. Už jsme to hráli i v angličtině, a to tedy bylo náročné! Když už budeme za velkou louží, tak tam zůstanu pár dnů a přeletím do New Yorku, který mě atmosférou dostal a prochodil jsem tam troje botky.“

A pak zpátky do Švandova divadla, kde má Robert Jašków i – jak říká – vděčnou roli hlavního padoucha v Cyranovi. No a dílna si také žádá své.