Romantické, klidné i svérázné bydlení Jakuba Fingera

Také příliš nerozlišuje mezi architekturou – stavařinou – a zahradní architekturou. Propojuje a prolíná oboje. Ostatně jako ve svém domě se zahradou.

Kousek od centra moravské metropole a rušného průtahu městem našel překvapivě klidnou i svéráznou, vlastně romantickou čtvrť, kde ulice tvoří na sebe nalepené a různě vysoké domy s dvorky ve vnitroblocích.

Zbouráním kůlen si zahradu rozšířil na sedmdesát metrů čtverečních zeleně a místa na posezení. Cihlové obvodové stěny starých přístaveb ponechal a získal tak pohledově zajímavé zákoutí v soukromí.

Kouzlo místa umocňují vysazené borovice („Snadno se výškově ořezávají“). Přímý vstup na zahradu a velká okna potvrzují inspiraci holandským stylem.

„Když jsem se tady rozhodl pustit do rekonstrukce starého domku, moc lidí tomu nevěřilo. Ale udělal jsem to po svém, takové výzvy mě baví a jsem tu spokojený,“ konstatuje po pěti letech obývání originálního domova sedmatřicetiletý architekt.

Do ateliéru (z přebudované truhlářské dílny v přízemí činžovního domu) to má za sedmi mladými kolegy jen pár set metrů a prostředí kanceláře dotváří podobně uvolněná a pohodová atmosféra, jaká je i v jeho bydlení.

„Vím, že velká zahrada je i velká starost, takže mi to tady stačí. Tam, kde se chodí, je dlažba, a jinak je vše osázené, takže trávník nesekám. Měl jsem tady tvůrčí volnost. A přijde mi, že vše funguje, jak má. Nehledě na to, že jsem si tu vyzkoušel postupy, které jsem využil v práci.“

Jakub Finger je z těch architektů, kteří dbají na zakomponování stavby do terénu.

„Architektura je pro mě jen jedna. Jediný rozdíl je, že ta venkovní nemá střechu. I v ateliéru je pro nás zásadní propojování zahrady s interiérem. To proto se vyhýbáme realizacím zahrad u špatných, nefungujících domů. Na druhé straně tyto neoptimální stavy umíme napravit.“

„Investor se mnohdy snaží vpravit svoji vizi o domě na pozemek, který se pro ni nehodí. Někdy to vyjde, ale většinou to neklapne. Jak nám někdo zahlásí, že jeho parcela je skoro rovina, jsme ve střehu. Nejlepší je spolupracovat s dobrým zahradním architektem hned od první fáze projektu domu,“ doporučuje Jakub Finger a připomíná:

„Osázení zahrady květinami a keři je téměř ta poslední věc při naší práci. Neřešeným nebo špatným konceptem majitel ve výsledku utratí mnohem více peněz, než když si včas přizve profesionála. Největším oceněním pro nás je, když se klienti vracejí nebo nás doporučují dál.“

Přitom nejde o pohodovou práci zalitou sluncem na zahradě s květinami. „Je to často velký stres. Už proto, že realizace zahrady nastupuje v závěrečné fázi výstavby domu, kdy jeho natěšení majitelé bývají už zpravidla finančně i psychicky vyčerpaní, takže nemají mnoho prostoru pro další kroky. I v naší profesi je to o termínech, práci s lidmi a dohlížení na kvalitu…“

„Možná paradoxně máme více klientů středního a vyššího věku, kteří už nechtějí nic pokazit. To je pro nás super spolupráce! Bez nadutosti a přehnaných ohledů na vynaložené investice. I relativně levná zahrada může být snobská, dělaná na odiv. Naopak není nic snobského na zahradě vybudované z kvalitních materiálů se zkušenými řemeslníky a podle vlastních představ probraných s profesionály. A my umíme vybudovat zahradu pro kamarády za pár tisíc i pro bohaté klienty za miliony.

Pro mě je snobárna kýčem a marněním prostředků. Ale když má někdo peníze, využívá je účelně a může si na zahradě dovolit kvalitní bazén, saunu, letní kuchyň, oplocení, zpevněné plochy… pak tedy proč ne.

Pro naši práci v ateliéru je nejdůležitější dohodnout se s klientem včas na finančním zadání a podle toho dodat projekt ve správném rozsahu v pravou chvíli. Zahrada pro nás opravdu není jen výsadba zeleně. Při projektování přemýšlíme třeba i nad tím, jak pracovat s půdou nebo jak v místě šetřit vodu.

Jsme často i na stavbách. Neběháme tam sice s rýčem, ale kontrolujeme práci dodavatelů. Naštěstí už máme okruh odborníků, kteří svoji práci umějí. Ale je opravdu zažitým omylem, že práce zahradního architekta je veskrze kouzelná a uklidňující,“ dodává náš hostitel s lehkým úsměvem.

„Tak trochu prokletím našeho oboru je, že zatímco statiku domu by si nikdo sám nepočítal, do zahrady se pustí téměř každý, kdo zasadil ředkvičku. Navíc náš obor se i mediální masáží bagatelizuje na to, že jde jen o ozelenění pozemku, s nímž si poradí kdekdo. Ale je to krásné. Na naše zahrady se nejen vracíme, rádi na nich zůstáváme a střežíme jejich vývoj. Zahrada je živý organismus. Nabízet někomu bezúdržbovou zahradu je něco jako chovat bezúdržbové štěně.“