Půdní království Jana Kasla

„Když jsem si hledal nové prostory pro naši kancelář JK Architekti, udělal jsem si doslova kruh na mapě se středem na našem bytě a hledal místo k pronájmu v docházkové, desetiminutové vzdálenosti.

Nějaký čas to trvalo, ale čekání se vyplatilo,” pochvaluje si pan architekt, který v pohodě odmítá využívat výhod důchodového věku.

„Někdy je toho moc, ale samotné projektování je pro mě pořád opravdovou radostí, a nakonec i relaxem. Na rozdíl od jednání s úřady o stavebních povoleních... V kanceláři jsem se obklopil samými mladými kolegy. Nabíjí to a člověk má pocit, že ho i méně bolí záda.”

Všechny profesní činnosti Jana Kasla se prolínají při úsilí o nápravu věcí veřejných připomínkováním k novému stavebnímu zákonu.

„Je ho hlavně nutné zjednodušit a řízení urychlit. A odstranit i některé nesmyslné normy, jako třeba o normovém oslunění a osvětlení v bytech.

Dnes je hlavně důležité mít pohromadě všechna razítka - od všech dotčených orgánů... To ale může trvat i roky. Natolik dlouho, že z krásného projektu zbude po kolaudaci torzo. České stavební právo je především 'procesní' a až tak nehledí na výslednou kvalitu. Vlastně začnete stavět a projekt je už zastaralý. Náš byt jsem se snažil navrhnout nadčasově a dnes už vím, že některé věci bych udělal jinak. Už jenom jak se mění materiály...”

Podle Jana Kasla je třeba zákon nastavit tak, aby se neřešily hlavně procesní otázky, na mnoha úřadech a se stohy papírů.

„Elektronizace je klíčová, aby dokumentaci mohli současně posuzovat z více úřadů najednou. Zásadní je kvalita vystavěného prostředí,” podtrhuje pan architekt a připomíná, že dnes úřady někdy rozhodují podle úsloví Zachraň strom, zabij bobra.

„A ještě do snahy o nový a lepší stavební zákon vstupují aktivisté a některá média s tím, že jej píšou developeři a těmi nálepkami ničemu nepomáhají. Přitom změnu systému povolování chtějí snad úplně všichni.”

„S manželkou Terezií jsme oba z Bubenče a už před sedmnácti lety jsme se tam chtěli společně vrátit - já jsem po rozvodu prodal nově dokončený dům a za mou půlku plus úvěr jsme měli finance na rekonstrukci půdy. Chtěli jsme velký vzdušný prostor s terasou, na které je možné ráno snídat. To je moje představa o půdním bytě.

Nebylo vůbec snadné takové místo sehnat. Naštěstí to bylo v roce 2003, takže za ty peníze šlo ještě něco pořídit. Při dnešních cenách stavebních prací by to bylo úplně jinak. Nic jsem si během své veřejné kariéry neodklonil...”

Dvoupodlažní půdní byt Jan Kasl projektoval i pro bydlení s dospívajícími dětmi. Ty už jsou dnes ve svém a najednou je byt s galerií pro dva velký.

„Vlastně by nám stačilo jedno patro. Pravda, máme ložnici pro hosty. A schody nám jednou také nebudou vyhovovat. Jsme už oba v penzi, ač pracujeme. Uvažujeme i o nějaké směně za menší byt, a tím pádem mít finance na penzi.”

Pražským primátorem byl Jan Kasl v letech 1998-2002, po rozchodu s ODS předsedal straně Evropští demokraté. Dveře do politiky znovu otvírat nehodlá.

„Ne že by mě už nezajímalo, v čem žijeme a do čeho porostou naše vnoučata, těch máme dohromady od našich dětí jedenáct,” konstatuje s úsměvem.

„Ale už nejsem ochoten ztrácet čas s lidmi, s kterými bych si normálně ke stolu nesedl. Svého času jsem si myslel, že se spolu ochotní a slušní lidé mohou dohodnout, ale ono to nějak nejde. Myslím, že jsem na veřejném poli odpracoval dost a dnes už bych na to neměl nervy. Snažím se svojí prací a zkušenostmi pomoci v Komoře architektů, která se snaží prosazovat kvalitní architekturu a pozici tvůrců veřejného prostranství i soukromých staveb.”

Tématem pro architekta je, zejména v Praze, i památková péče. Jan Kasl ji v metropoli považuje občas za přehnaně zbytnělou.

„Chránila by nejraději vše a všude. Na druhé straně je přitom možné, že nejmenovaná módní návrhářka světového jména nechá zbourat barák ve Střešovicích, v památkové zóně, a zaplatí pokutu padesát tisíc… Možná zaplatí. A pak památkáři lpí v Bubenči na tvaru střešních oken v půdním bytě…

Sám jsem se s tím potýkal. Přitom má využívání půd, které už dnes neslouží původnímu účelu, pro výstavbu nových bytů řadu výhod. Vše už je tam vlastně připraveno - včetně ulic a inženýrských sítí - a město tím není nijak významně zatěžováno.

Bohužel je nyní trend stavět malé byty, novodobé králíkárny, a to i na oněch půdách, kterých už v centru metropole více nebude. Krásný půdní byt se zachovanými krovy je možné udělat i na Malé Straně.“