Článek
Sám Petr o sobě s úsměvem říká, že už zničil několik motorů a aut. Je mechanikem a hlavním řidičem týmu. A to i přesto, že titul inženýra má ze zemědělské školy, řečené hnojárny v Praze-Suchdole. Obor tropy-subtropy.
Ale i díky svému vztahu k technice a šikovnosti učil děti v Angole poznávat zemědělskou mechanizaci.
Marek, autor myšlenky na expedici a zakládající člen týmu ve stejném duchu dodává: „Jsme parta šílenců“ a počítá do sestavy i jejich partnerky Kateřinu a Lucii, které na projektu spolupracují a také se nějaký čas aktivně zúčastňují zdolávání trasy vedoucí přes devětašedesát států.
| Expedice je v současnosti v Turecku, její osudy mohou fanoušci sledovat na stránkách tatrakolemsveta2.cz. |
K posádce patří i dva střídající se kameramani. „Jsem zvyklý – objel jsem za rok a půl Afriku a jednou už i svět za dva roky. Je to opravdu něco jiného než být na dovolené v rekreačním karavanu. Žití a spaní v autě znám a podle toho jsme také celé auto připravovali,“ dodává Marek, když nás zve do útrob expediční tatrovky.
Spaní nad zemí
Na střeše kamionu je plošina s fotovoltaickými panely a se čtyřmi skládacími stany, které se staví v místě přespání. Každý pro dva lidi, ale vyspalo by se tam i deset namačkaných cestovatelů.
Dobrodruzi a patrioti Marek Havlíček a Petr Holeček
Za kabinou řidiče pro dva lidi je dvanáct pohodlných sedaček jako v autobusu. Prostor propojuje okénko (v předobrazu Tatry objíždějící svět v letech 1987–90 nebylo).
„Průlez, i když se to třeba nezdá, má poměrně složité technologické řešení, ale je důležitým prvkem i pro psychiku. Posádka je díky němu v přímém kontaktu a skoro všichni ze sedaček vidí na řidiče a kabinu i před auto na cestu,“ upozorňuje Petr.
Další místo na spaní je překvapivě na konci vozu v zasedačce-kanceláři Marka, kde je rohová lavice se stolkem i druhé WC a od stropu na noc sjíždí po kolejničkách na stěnách široké lůžko 2 x 2 metry.
„Za symbolický poplatek, vlastně za náklady se podle naplánování může k posádce na pár týdnů přidat každý, kdo projeví zájem,“ připomíná Marek, když nás vítá v Tatře pár dní před startem jejich poutě.
Úplná ponorková nemoc, hrozící tam, kde je delší dobu skupina lidí na omezeném prostoru, tak během příštích dvou let základní posádce nehrozí, protože se osazenstvo bude proměňovat. Odpočinek je čeká, až se obytný vůz nalodí na zdlouhavou cestu přes oceán.
První etapa je do Vladivostoku. Přes Evropu, Turecko, Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán, Írán… napříč Mongolskem a přes Rusko. „Z Vladivostoku v půli října přepravujeme auto do Jižní Ameriky. Tam projedeme i kus Severní Ameriky a bude nás čekat Afrika,“ vypočítává Marek.
Pocta patriotů
„Motor, převodovka i podvozek jsou tatrovácké. Je to celé české auto sestavené z několika už používaných aut. Kabina řidiče zůstala asketicky vojenská. Koupili jsme podvozek, který se prodloužil,“ vyjmenovává Petr.
Jen automatické dohušťování kol za jízdy je argentinské výroby. „Mezi fanoušky je polovina lidí, která fandí cestování, a druhá polovina jsou patrioti značky Tatra. I proto obnovujeme myšlenku původní expedice a chceme se ve světě ve vší vážnosti pyšně předvést a blýsknout se, co u nás doma umíme. Tatra je 120 let stará značka a my jsme na ni také pyšní.“
V zadní části kabiny je vestavěný nábytek – kuchyňka i sprcha a dvě WC.
Strůjce prvotní myšlenky na zopakování tatrovácké expedice kolem světa Marek Havlíček plánuje návrat na rok 2022. „Začátkem toho roku bychom měli dojet do Afriky a pak teprve uvidíme, jak to půjde dál.
Jedno z poučení z našich cest i pro tuto je: hlavně se z toho nepos…t. Vždy to nějak dopadne. Máme zkušenost, že když takto cestujeme, tak se na nás ani v problémových zemích nedívají jako na nějaké vojáky nebo byznysmeny. I když se třeba ze začátku dívají podezřívavě. Nikde se do ničeho nevměšujeme a zatím jsme všude projeli.“
„V prvním úseku se na řízení auta bude se mnou střídat asi šest řidičů,“ dodává Petr Holeček s tím, že cesta pro ně není žádný závod na čas. Zastaví se všude, kde je něco zaujme a bude se jim líbit.
„Jako byste jel s rodinou na dovolenou,“ usmívá se zkušený dobrodruh Marek. Sám má na svém cestovatelském kontě 400 000 kilometrů po celém světě.
Spojení s domovem i fanoušky
Tatra kolem světa 2 je interaktivní expedice. Fanoušci mohou být s posádkou ve spojení přes webové stránky – www.tatrakolemsveta2.cz. Avšak nejde o reality show se sledováním v přímém přenosu. Přesto je Tatra vybavena veškerou možnou elektronikou. Od kamer po připojení k wifi, satelity…
Tatra zezadu vypadá jako kosmický modul, ale je to „jen“ využité každé místečko – stany pro přespání jsou na speciální střešní plošině.
„V autě je čtyřicet osm čidel a klubko drátů, snímáme a přenášíme úplně všechno. Včetně našeho zdravotního stavu a trasy, kterou jsme projeli, a jaká tam byla čistota vzduchu, jak se přehřívá motor…,“ vysvětluje Petr.
Zato vestavěný nábytek, rozměřený na milimetry, je z poctivého dřeva. Žádná dýha nebo překližka, která by cestou podléhala vlhkosti. Každý cestující má svoji přidělenou skříňku na osobní věci.
„Nikde nemůže nic plandat nebo být v barvě, která vám nevyhovuje. Je třeba, aby to bylo hezké a cítili jsme se v tom dobře. Opravdu jako doma. Když vše vydrží, jak má, tak po návratu můžeme začít plánovat třeba Cestu kolem světa 3,“ dodává Marek, když si říkáme: Na šťastnou shledanou!
