Článek
Příběh, který by možná mohl vydat i na text jejich bratrské a bluegrassové kapely.
Čerstvý a spokojený šedesátník nás přijal v době, kdy už se k jeho radosti rozkoukal na postu školníka v nedaleké hudební škole, který převzal po kamarádovi.
„Šel do důchodu loni v dubnu, v březnu vypukla korona a nám odpadly koncerty... Jsem tam na půl úvazku a holka pro všechno. Včetně toho, že tam mám i dílnu na opravy nástrojů a pár hodin i učím,” usmívá se Pavel.
Opravováním hudebních nástrojů se vedle muziky živil dlouhá léta, i když žil se svou tehdejší rodinou v Písku. Když se po rozvodu rozhodl vrátit se do kraje dětství a vymýšlel plány na novostavbu, už počítal s jednou místností jako s dílnou. A se samostatným vstupem i druhými dveřmi z vnitřní chodby vedoucí k dalším pokojům. Osvědčuje se.
Realizované plány v pravý čas
„V náchodské hudebce vedu kapelu 60+. Je to výborný projekt a hrajeme vše – od country po rockovou muziku. Učím individuálně i děcka. Pomáhá mi to přežít poslední období, ale na druhé straně musím říct, že jsem od státu dostal peníze jako hudebník a nemohu si stěžovat. A také mi pořád někdo nosí nástroje k opravení až sem domů. Už nechci nikdy nikam nic stěhovat. Dveře z dílny rovnou ven jsou praktické i pro nakládání nástrojů, když jedeme na koncert.”
Pavlovi Malinovi štěstí, jako většině připraveným, přeje. Stavební povolení stačil získat krátce předtím, než se změnil starý územní plán. Pak by ho už nedostal.
Dílna na opravy hudebních nástrojů je součástí domu.
„Narodil jsem se tady a žil asi do deseti let. Když se naši rozvedli, vzala nás máma do Náchoda, který je dva kilometry za kopcem.
Poprvé jsem tu kopl do země na jaře 2016 a stěhoval se v červenci 2017. Jsem tady moc spokojený a postavit barák byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem v životě udělal. Pravda, i díky tomu, že jsem tento kus zahrady zdědil po tátovi. Jako kluci jsme na něm sáňkovali.
Obývací část s okny do tří stran bývá i zkušebnou.
Dospělá a vdaná dcera s jedním miminem žije v Praze, syn s přítelkyní v Plzni, kde studuje vysokou. A já jsem tu teď s mojí partnerkou a její devítiletou dcerkou.
Výhodou bydlení tady je samozřejmě i to, že se nás sem hodně vejde a jsme tři z kapely pohromadě, takže sedneme do jednoho auta a jedeme hrát. Ještě k nám patří Pavel Peroutka, který je také křtěný Metují, ale ten bydlí u Prahy.”
Kouzlo návratu
Asi je to opravdu unikátní, vrátit se po skoro čtyřiceti letech, připouští Pavel a dodává: „Luboš měl podobný příběh a jsme tu zase všichni tři. Bylo vtipné, jak jsem přicházel na to, že na místech místních úředníků jsou moji kamarádi nebo spolužáci z mládí. Po návratu jsem měl velmi rychle pocit, jako bych nikdy ani neodešel.
Baví nás chodit ven do přírody, a teď chodím často s pilou do našeho lesa – kvůli kůrovci. Tak si zpracovávám rovnou dřevo na topení. Jinak je tu všude podlahové topení, kterým temperuji. Ale kamna – italské Nordiky – to tu vyhřejí krásně. Narazil jsem na ně i u kamarádky, za kterou jezdíme do Itálie a má přesně ty samé Nordiky,“ usmívá se ctitel přírody a vyznavač indiánské kultury a romantiky Divokého západu.
Jeho záliby potvrzují i předměty zdobící stěny nejen v obývacím pokoji. Mnohé si z Ameriky sám dovezl. Z hudebních i čistě turistických cest k přátelům.
Obraz s mamuty je originální dárek od bratra Luboše, který do něho zakomponoval krajinu za domem.
Túje tu nemají
„Návrh domu jsem si vymyslel a nakreslil sám a můj přítel z Písku podle toho vytvořil projekt. Nejdříve jsem ale okoukl dřevostavbu mého kamaráda a blízkého souseda. Bylo tam příjemné, pocitové teplo. Použil jsem stejnou technologii – základová deska, topení v podlaze, valbová střecha (takže přízemní bungalov) a obšlehnul jsem částečně i vnitřní dispozice. Samozřejmě si říkám, že jsem to mohl postavit větší, ale je mi jasné, že bych to i tak zarovnal věcmi… Chybí mi tu snad jen ještě nějaká komora – šatna.“
Bratři Malinové bydlí a hrají spolu
I přesto je v domě tolik místa, aby se sem vešla i kapela při zkouškách. Tedy tři bratři (kytarista Pavel, houslista Pepa, banjista Luboš) a basista Pavel Peroutka.
