Článek
„Když přijedou kolegové muzikanti nebo vydavatelé ze zahraničí, tak tam mají své zázemí pro přespání. A když od nás po večerním posezení odcházejí spát přes zahrádku, tak říkají, že jdou domů,” usmívají se naši hostitelé Ladislav a Marie Kubešovi. A když jsme u toho vydlážděného i ozeleněného pozemku, tak paní domu hned dodává, že květiny mají hlavně na chalupě, kde rádi tráví čas, jak jen to jde.
Kontrabas tvrdí muziku
Jihočeský patriotismus prozrazuje i fakt, že dům stavěla stavební firma ze Soběslavi. „Byli precizní,” pochvaluje si vyznavač dechovky a bývalý člen orchestru Národního divadla. Jeho kontrabas stojí jako ozdoba interiéru na čestném místě v obývacím pokoji.
„Od té doby, co jsem odešel z Národního divadla do důchodu, již má ode mě klid. Ale můj nástroj měl mimo jiné i tu výhodu, že jsem v orchestřišti seděl výše než kolegové, a tak jsem si tipoval hudebníky, kteří by se mnou mohli hrát i ve Veselce,” usmívá se absolvent konzervatoře, dnešní kapelník a mimoděk tak potvrzuje vyhlášenou hudební kvalitu a virtuozitu svého souboru. Festival dechových hudeb se zahraničními hosty a téměř třicetiletou tradicí – Kubešova Soběslav – by letošního léta už snad zase mohl být. „Ale zahraniční kapely tentokrát nepřijedou a já sám si nejsem jistý, jak to dopadne. Ovšem pořadatelé zájem mají.”
Praktické pohodlí prostoru
I když je dům dřevěným plotem oddělen od poměrně rušné ulice ústící na hlavní přípojku do Prahy, uvnitř a na dvorku za domem je klid a ticho.
„Dům je postavený celý nový. Na pozemku byl předválečný domek, ale po zkušenostech při několika rekonstrukcích na chalupě, kde stále musíme vycházet z původního uspořádání, jsme se rozhodli domek zbourat a postavit od základu nový. Paní architektka dostala úkol, aby novostavba zapadala do zdejší zástavby, a v podstatě kopírovala svým vzhledem původní stavbu,“ dodává Ladislav Kubeš. Kapelníkem Veselky je už čtyřicet let, vydavatelem třicet, a tak je i jeho kancelář, vedlejší domek s pokoji pro hosty, tak trochu i muzeem.
Vstupy na zahrádku francouzskými dveřmi lákají k posezení pod pergolou obklopenou vzrostlými stromky a keři. Ale o praktičnosti našich hostitelů, vyznavačů chalupářského života, svědčí i poměrně velká plocha pokrytá dlažbou. Sekáním trávníku se tu čas netráví. I vzdušný a prosvětlený interiér je v přízemí prakticky a moderně (včetně lesklých krbových kamen) a bez zbytečného nábytku zařízen k pohodlí našich hostitelů. To ale neznamená, že by tu nebyly zdobné předměty umocňující útulnost domova.
Moje česká vlast
Do zahraničí se s dechovkou úspěšně vydával už otec našeho hostitele. Ladislava Kubeše st. dokonce v roce 1975 přijal rakouský prezident dr. Rudolf Kirschläger!
Syn měl na co navazovat a cítil se povinen nenechat odkaz zaniknout. Českou dechovku udržuje jako pojem a vydavatelská snažení si vzal raději na svá bedra hned po roce 1989. Tou dobou vydaný a už dříve zlidovělý valčík, s novým textem Zdeňka Beneše, se stal téměř hymnou nejen ctitelů Veselky – Moje česká vlast.
Zadání znělo: vyznání jižním Čechám. („Kolem jsou tiché lesy, malebná údolí též, rybníky tolik vábné ve světě nenajdeš. / Z hor potůčky a řeky po vlnkách nesou vzkaz všem, by měli rádi na věky tu svoji českou zem.“) Ladislav Kubeš si na nedostatek práce nemůže stěžovat ani v tomto období – připravuje vydání nahrávek připomínajících čtyřicátiny Veselky. Do kanceláře to z pohodlí domova opravdu nemá daleko a nebyl by to on, kdyby s lišáckým úsměvem nedodal: „Už od jedenácti vždy čekám, až mě manželka zavolá k obědu.“