Článek
Skoro se nechce věřit, že herečka bydlící v Praze na Vinohradech – v půdním bytě s teráskou a výhledem do daleka – sama o sobě říká, že je typickou představitelkou kavárenského života a „obyvatelkou“ divadelních klubů.
„Nemyslete si, že jsem se ve svých osmapadesáti zbláznila. Ale jezdí sem i široká rodina s mláďaty a těm se ti krtkové a skřítkové moc líbí,“ směje se paní Martina, když žasneme nad hroší hlavou v lavoru, z trávy vykukujícími krtky a z kapradí se usmívajícími trpaslíky. O trollech dovezených majitelkou chalupy z Norska nemluvě.
„Na druhé straně je pravda, že jsem jako znalec pohádek na trpaslíky a lesní mužíčky odbornicí a je třeba je rozlišovat,“ dodává zasvěceně herečka propůjčující hlas např. filmové hvězdě Renée Zellwegerové.
Chalupaření v jasné režii
Posledních devět let života pana režiséra Juraje Herze (zemřel v roce 2018) byla Martina Hudečková jeho partnerkou. Dokonce ho tady naučila užívat si kouzlo venkova, ticha a přírody.
„Juraj byl mimo jiné slavný tím, že nesnášel přírodu. A když sem přijel se mnou poprvé a zůstal stát ve vratech s pohledem na kachničky a trpaslíky, tak jen konstatoval: Miláčku, zažil jsem velké horory, ale tak strašný horor jsem neviděl… Tak začaly jeho pobyty tady a končily tím, že na strom sám přibíjel mé trollíky s tím, že já pro to nemám ten správný cit. Rovnou k nim vytvářel příběhy, na kterých trval.
Václav Vydra se drží u koní
Postupně si sem pan režisér zvyknul jezdit a měli jsme tu svůj rytmus. Po snídani jsme se vraceli do postelí a k četbě oblíbených knih. Odpoledne měl Juraj na zahradě tři stanoviště – pelíšky s gaučíkem a křesílkem pod slunečníkem – a ta střídal podle toho, jak šlo slunce. Měl rád stín, ale i teplo. A někdy jsme i do hospůdky přes náves zašli, když tu byla ještě otevřená. Ale na procházky do lesa opravdu ne.
Uzavřený dvůr poskytuje úplné soukromí. Chaloupka má čtyři místnosti a stodoly už jen připomínají, že tu bylo i hospodářství.
Jeho přerod v chalupáře byl opravdu pozvolný. Doma jsem zahlásila, že pojedu na dva dny posekat trávu a vrátím se. Ale on, že pojede se mnou – a už byl chycen,“ usmívá se paní Martina při vzpomínce.
Jinak v jejich sehraném soužití prý platilo nevyslovené, že jejich společný život režírovala ona – pokud se jemu nechtělo…
David Landštof zachraňuje kulturní památku
„Byl to velmi moudrý člověk. V podstatě z pozadí velel vždycky, i když jsem mohla o některých věcech rozhodovat, a mně se líbilo, že po letech můj život někdo řídí. Na veřejnosti mě on ale pomlouval, že doma velím já. Ale nebyla to pravda. Měl to propracované,“ směje se naše hostitelka.
Jezdím sem hlavně za svým dětstvím. Chalupu postavil dědeček s babičkou, maminka se tu narodila a já tu prožila jako dítě všechny prázdniny
Všude bílo a teplo
Tři malé místnosti a kuchyň jsou jak z filmové pohádky o starých dobách. A kachlová kamna v rohu kuchyně prostor korunují.
„Všechno jsem vevnitř natřela na bílo, ale jinak jsou tam vlastně věci tak, jak pamatuji z dětství. Pravda, přibyly přímotopy, ale jinak jsem připravena – v případě války – topit i v ložničkách dřevem. Mám tam veškeré pohodlí, ale na trvalé bydlení to tady pro mě není. Už proto, že je to příliš daleko k doktorům. Po operaci kolen si uvědomuji, jak jednou může být velkou překážkou třeba i schod.
Severské a shakespearovské inspirace Daniela Fikejze
Ale i tak to tu s modernizací nijak nepřeháním, není třeba to nějak zvlášť šperkovat. Jezdím sem hlavně za svým dětstvím. Chalupu postavil dědeček s babičkou, maminka se tu narodila a já tu prožila jako dítě všechny prázdniny.
Je to tu nádherný kraj, vyrostla jsem tady, takže vztah k místu je jednoduchý. Děda s babičkou jako by tady se mnou pořád byli. Ale už to není hospodářské stavení s krávou, prasaty, slepicemi… Na dvoře pro slepičince nebylo kam šlápnout… Ve stodolách jsou ještě nějaké zemědělské stroje. Stodoly mám tak akorát na odkládání kola.“
Kuchyňka je pravým srdcem domku. Z původních kamen s troubou vznikla díky kamnáři rohová kamna – podle návrhu paní Martiny!
Naproti tomu poměrně nové je venkovní zastřešené posezení s krbem – stále připravené k hodování. Včetně vzorně vyskládaných polínek v krbu. Stačí škrtnout. A po ruce je rošt i příbory v polici. „Tady bývají veliké obžerské chvilky! Ale na sladké si nepotrpím.“
Koubovic holka ze zoo
Jak to má na dvorku z dětství naše milá hostitelka ráda, tak vzhledem k jejímu divadelnímu vytížení zůstává většinu roku v Praze, protože neriskuje dojezdovou vzdálenost na představení (většinou v Divadle Palace). „Že bych odsud ve čtyři vyjela do divadla? To vůbec ne! Na dálnici ani na vlaky se nedá spolehnout.“
Dům Markéty Harasimové ozvláštňuje kočičí voliéra
Dětství mimo metropoli si užívala i na chatě u Vyžlovky, kde je dnes její sestra.
„Mělo to tam také svoje kouzlo, ale tady je to moje srdcovka. Pro starousedlíky, kteří ještě žijí, opravdu nejsem ta herečka z Prahy, ale Koubovic Martinka – po baráku. Pro ty mladší sousedy jsem spíš ta herečka ze seriálu ZOO. Tak jsem ráda, že ho sledují. A jestli se dožiju stařeckých let, tak bych sem vždycky ráda jezdila. V chalupě je to ale nejkrásnější, když tam hoří oheň. Doufám, že tam ten koš se dřevem budu moct tahat ještě dlouho.“
