Článek
Na bývalém předměstí Prahy, na klidném kraji města Jesenice, se po pár letech rodina zabydlela a šedivou kostku s přímými až přísnými liniemi stále více obklopuje pestrá zahrada s vlnícími se zónami zeleninových nebo květinových záhonů až po dětské prolézačky a zdobné prvky.
Částečně zastřešená terasa s velkým stolem je tím pravým předělem mezi zahradou a interiérem. Tomuto prolínajícímu se celku napomáhají i velká okna ze dvou stran přízemí domu.
Kromě vstupních dveří je tu ještě třetí přímý vstup na zahradu z kuchyně. Zde je místo i na elektrické piano, přes které je výhled přímo do zeleně!
Variabilní dům i zahrada
„Žije se nám tady hezky. Hlavně jsme rádi, že už jsou za námi stavební práce. Měnily se tu subdodavatelské firmy a stavba nebyla bez stresů. Ale to zná asi každý, kdo stavěl dům svépomocí. Dnes bychom dost věcí udělali jinak. Například prosklené dveře do pracovny jsem navrhla sama, aby pouštěly více světla do obýváku, ale teď pro člověka pracujícího v pracovně je to spíš na obtíž.
Nebo prostorná chodba v patře kolem schodiště a otevření celého domu vypadá krásně. Ale není to vůbec praktické kvůli hluku z obýváku, který se dostane do všech ložnic. Jsem ale ráda, že jsem si prosadila v domě tři koupelny a každý má své pohodlí,“ vypočítává zkušenosti po šestiletém obývání domu Markéta.
Trávníku dominuje kamenný ostrůvek, chlouba paní domu.
„Říká se, že druhý dům už člověk postaví podle svého. My teď chceme hlavně užít klid. Teprve nedávno jsme zařídili samostatný pokojík pro Viktorku. Chtěla mít své holčičí království a na její přání ho manžel vymaloval na sytě růžovou. Já osobně si ale myslím, že není na škodu, když menší děti vyrůstají pohromadě v jednom pokojíku. Navzájem k sobě mají blíž, naučí se skromnosti. Hodně dětí spokojeně vyrostlo v malých bytech společně.“
Osmadvacátá komnata Matěje Stropnického a Daniela Krejčíka
Devítiletý Nicolas, který se zrovna chystal s tátou omrknout nedaleký tenisový oddíl, a pětiletá Victorie mají o novém sourozenci a obyvateli domu jasno. Když to bude kluk, bude v pokoji s bráchou, když holčička, tak se ségrou.
A maminka šikovného párečku to neřeší: „Co se nám narodí, ještě nevíme. Chceme se jako za starých časů nechat překvapit. Syn chce brášku a dcera ségru, tak uvidíme, jak se s tím popasují. Hlavně ať je miminko zdravé.“
Markéta Muzikářová s rodinou
O problémech s početím nebo komplikacích s těhotenstvím ví Markéta své a je zvyklá dělit se o své zkušenosti i s dalšími maminkami nebo ženami, které touží otěhotnět.
„Když jsem čekala Viktorku, bylo mi jednačtyřicet let a ještě v šestém měsíci jsem koncertovala. Ve třetím těhotenství už se podstatně více šetřím. V mém smyčcovém triu Inflagranti hraje záskok kolegyně od chvíle, co jsem těhotenství zjistila. Na návrat na pódium před publikum po devíti měsících se ale neskutečně těším.“
Tvůrčí dílna Roberta Jaškówa
Zeleň a více barev
Markéta Muzikářová je vášnivá zahradnice, i když se o své ruce trochu bojí. „Vše dělám v rukavicích. Mám zasázeno přes dvě stě druhů rostlin, úplná botanická zahrada! Zatím jsou malé, ale mám tu i patnáct stromů. Založení zahrady dělala architektka a zahradníci, já teď do ní vpravuji více barev a pestrosti. Pořád něco vysazuji a přesazuji, doplňuji stálezelené dřeviny nebo letničky. Také jsem pochopila, že můj původní požadavek, bezúdržbová zahrada, je utopie. Zahrada je starost a nekončící práce. Ale mě to baví!
Členitých a pestrých zákoutí je na rovné zahradě více.
V létě se samozásobíme saláty, rajčaty a špenátem, máme spoustu ovoce od jahod, malin, borůvek přes meruňky a jablka, dokonce i čtyři odrůdy vína. Jen na zobání, aby děti věděly, že to vše neroste v obchodě,“ vypočítává zahradnice, která se práce nebojí.
V době covidové, kdy nemohla hrát, několikrát změnila obor a snažila se najít si jinou práci. Přestože to díky manželovi a jeho práci nebylo nutné.
Bytový showroom skláře Františka Jungvirta
„Jsem workoholik, nevydržím jen sedět doma a nic nedělat. Bez hraní jsem si připadala zbytečná. Osmnáct let jsem kromě hraní učila na hudební škole hru na housle. V době covidu jsem plánovaně přešla na základní školu, mám totiž i diplom z pedagogické fakulty pro druhý stupeň. Pak se ale zavřely i školy a zase jsem seděla doma.“
Trio Inflagranti bez tajemství
Kolem Markéty se nemění jen barvy na zahradě, ale i kolegyně z kapely. Dívčí kapela je živý organismus, vždy někdo otěhotní nebo se vdává, stěhuje. Což hodně zaměstnává Markétu, která v Inflagranti nejen hraje, ale celou ji od začátku manažeruje a nyní pár let i kompletně produkuje.
„Pořád jsem hledala producenta nebo manažera. Nakonec jsem zjistila, že si stejně všechno nejlépe udělám sama,“ vysvětluje se smíchem.
Heidi Janků má svůj kus ráje
Ženský kolektiv doplňuje už dvanáct let na koncertech i na společné desce speciální host, rockový zpěvák Josef Vojtek z Kabátu.
„Hýčkáme si ho. A Pepu změna žánru baví,“ pochvaluje si houslistka, která zároveň ví, jaké to je stavět dům i věčně rekonstruovat a udržovat kapelu, založenou před osmnácti lety.
Sama začala hrát na housle ve třech letech, od malička chtěla být houslistkou. Jak se předají talenty v její rodině, není ještě úplně jasné. Jisté je, že děti do hudby nikdy nutit nebude.
