Marek Ztracený ví, kam se vracet

A fanoušci vědí, jak má jejich idol našlápnuto. Jako autora písniček jej těší, že i Karel Gott stihl nazpívat jeho písničku.

Lucie Bílá má od něho hned tři skladby na svém novém albu. „Byla to milá a výborná zkušenost. Lucka mě po nocích vyvolávala, posílala dlouhé textovky o tom, co jí štve, z čeho má radost, jaké má pocity… A já podle toho skládal texty, takže ty písničky jsou vlastně složené Luckou…“

Jako interpret si troufá na uspořádání výročního koncertu v pražské O2 areně. A aby toho nebylo málo, tak si pevné jádro fanouškovské skupiny vyžádalo i druhý únorový koncert na témže místě.

„Psali mi, že si koncert chtějí užít pod pódiem, a ne někde na horních ochozech. První koncert je už teď vyprodán. Tak jsem šel do risku podruhé a moc se těším, že si to všichni užijeme. Už vymýšlím další nové věci – desku, videoklip, vánoční písničku… Možná jsem trochu nemocný,“ usmívá se Marek, který má zimní i vánoční čas spojený samozřejmě také s lyžováním (doma za domem…).

Marek je se svými fanoušky propojen i na sítích. Dokonce jim položil anketní otázku, jestli v nově zařizovaném bytě má nechat rouru od digestoře pohledově přiznanou, nebo ji zakrýt obložením.

„Odpovědi byly padesát na padesát,“ směje se s tím, že se mu nakonec, do mírně industriálního interiéru, hodila v původním stavu a už je tomu tak téměř tři roky.

Dvoupokojový byt s balkonem a průhledem na Vltavu je Markovi pohodlným ostrůvkem při pracovních pobytech v Praze. Už ví, že se mu tu i dobře píše a skládá. Je tu dost místa i na občasné společné rodinné chvíle s partnerkou a jejich synkem. Tomu už je osm! Vedle bubnování si synek oblíbil ježdění na krosové motorce.

„Maminka z toho radost nemá, ale je lepší, když se otrká s výbavou a pod mým dohledem někde na louce, než aby si v osmnácti půjčil od kamaráda velkou motorku a stalo se něco nešťastného.“

„Vybavil jsem si to tady sám jako pánský byt podle svých představ, aby nebyl zas příliš strohý.“

Za pravdu mu dává už i podoba předsíně s nábytkem z tmavého dřeva a originálními doplňky z instalatérských trubek a kolínek v černé barvě. „Autora jsem si našel na internetu. Je opravdu šikovný a nápaditý.

Někdy slýchávám štěkat psa Karla u sousedky – takže si připadám jako na Šumavě, a taky těžko mu to vyčítat, když tu hrávám na piano.

Už jsem v této čtvrti bydlel – místo se mi líbí, ale byl to malý byteček s nízkým stropem pod střechou a okénkem ve stropě… Už mi to tam bylo opravdu malé – i nízké. Přes můj patriotismus si muzika vyžádala, abych v Praze přespával několikrát do měsíce. Možná i díky přibývajícím rokům jsem pocítil potřebu mít i tady své vlastní a opravdové zázemí – druhý domov, kde to bude podle mého. Přitom se tu nezabydluji nastálo.

Sedí mi tu ale úplně všechno. Znáte ten neodbytný pocit, že máte postel na špatném místě? Tak tady nic takového nepociťuji. Jsem rád, že nemám okna na jih. Je tu příjemně i v létě.“

„Nakonec přeci jenom začínáme na Šumavě stavět. Když už tam můžeme pronajímat apartmány – barabenky (barabové byli dělníci na stavbě tunelů, penzion stojí na základech vytěžených při dolování, pozn. Marka) – to je starost přítelkyně, tak tam můžeme bydlet i my a budeme mít svoji barabenku!

Původně jsem ale nechtěl, byt mi vyhovoval. Vlastně do toho jdeme kvůli klukovi, který chce velkého psa a ten by v bytě trpěl,“ usmívá se Marek při představě o blížící se životní změně.

„Je pravda, že k rozhodování přispěl i kontakt v pravou chvíli se stavební firmou, se kterou jsme se dohodli na spolupráci. Když se vše podaří, tak vás do roka a do dne pozveme do nového! Zrovna odpoledne se jedeme podívat do Kolína – vybírat podlahy. Už to je fajn – vždycky se u toho hezky pohádáme a udobříme. Já mám mezitím pocit, že je po mém, ale pak mi dojde, že mě přítelkyně do závěrečného rozhodnutí vmanipulovala,“ upřesňuje Marek se smíchem.

Slovo dalo slovo a kousek od Špičáku s nádherným výhledem koupili pozemek. Projekt už je hotový a pes bude asi australský ovčák – vše je promyšlené!