Manželé Pixovi bydlí i tvoří spolu s dcerami

Sídlo mají v Senohrabech a na stejném pozemku bydlí v jednom domě rodiče a v druhém starší dcera. Její sestra (dojíždějící z Prahy) má své zázemí v podkroví u rodičů. Vlastně je to jednoduché.

Ve zrekonstruovaném domě po rodičích, kam dříve jezdili z hlavního města Pixovi na víkendy, je nyní pohodlné a útulné celoroční bydlení. (Jan Pixa starší byl televizní moderátor, dramaturg a herec, kterého znáte např. z filmu Šíleně smutná princezna, a stavení pořídil v roce 1963).

„Byla to doba, kdy byl otec na vrcholu slávy, takže tu prošla spousta zajímavých a slavných lidí. Přišlo mi, že tenkrát měli lidi k sobě blíže a vždy se mně všechny ty návštěvy líbily, bavilo mě sledovat tato setkávání,“ ohlíží se Jan Pixa mladší a jeho žena Alena přitakává s tím, že se jí to také líbilo a trochu lituje, vnímá, že to dnes chybí.

„V rámci vesnice platí totéž. Bývalé přátelské vztahy se rozpadly a lidé se víc separují.“

Ale i jejich dcery byly od dětství zvyklé na návštěvy – jejich otec je vystudovaný dramaturg a scenárista, matka herečka.

„Tvorbě pro děti jsme se věnovali už jako mladí a měli jsme dlouho svoji hereckou skupinu, se kterou jsme jezdili po republice. A vždy to byly naše autorské projekty. Takže naše současná představení jsou logickým pokračováním a přidaly se i dcery,“ konstatuje Jan Pixa.

„Přicházíme s náměty, abychom třeba i klasickou pohádku přiblížili formou muzikálu dnešním dětským divákům. Vyzkoušeli jsme si to v roce 2012 s pohádkou, kterou napsal tchán a naše malinké dcery ji milovaly. Vrátili jsme se k ní, když byly dcery dospělé – jmenovala se Kapka medu pro Verunku – a to byl náš první muzikál.

Akční dcera Lenka, která nyní bydlí vedle – dnes nám dělá produkční, zašla do Divadla Hybernia, kde je to zaujalo, a tak vzniklo velké divadelní představení. Druhá dcera Kristýna, co k nám dojíždí, píše texty k písním a my s manželem pracujeme na námětech a scénářích. Jediná profese, která nám chybí, je hudební skladatel… Už i nejstarší, osmnáctiletá vnučka Kateřina Průšová studuje konzervatoř, herectví – bohužel,“ směje se naše hostitelka.

„Bydlí v našem pražském bytě, v němž přespáváme, když nás práce ve městě zdrží.“

Kapka medu pro Verunku, Sněhová královna, Alenka v kraji zázraků, Královna Kapeska – to jsou tituly, které přes příběh a hudbu přinášejí divákům takové emoce, že i puberťáci na konci zjihnou. Také se autorům stalo, že jim po zhlédnutí představení divačka poděkovala za záchranu manželství prodělávajícího, až do společné návštěvy divadla, krizi!

„Líbí se mi hlavně čistý interiér a míchání stylů mi nevadí. Dům po manželových rodičích měl takovou rodinnou atmosféru, že jsme ji milovali my i naše dcery a chtěli jsme ji zachovat i po částečné modernizaci. Šlo nám o to, zachovat ducha domu i rodiny. Je pro nás důležitá. Jsme rádi, že se nám to povedlo.

V přízemí je řada věcí po rodičích. Podkroví je nové a slouží jako ložnice. Já jsem poměrně dost proměnila podobu zahrady. Nic nám tady nechybí a nemáme potřebu vlastnit nějakou další chalupu. Rádi ale odsud vyjíždíme na výlety po republice i po Evropě.“

„Nebo do Benešova, kde manželka vede dramatický kroužek – studio, kde si po všech stránkách vychováváme dětské herce do našich projektů,“ dodává s úsměvem Jan Pixa.

„A nejen tam. Studia máme v Kolovratech a teď nově i v Hudebním divadle v Karlíně.“

Manželé Pixovi si prošli obdobím, kdy si odpovídali na otázku, zda bydlet v Praze, nebo na venkově.

„Před lety by nám přišlo jako nesmysl bydlet v Senohrabech,“ říkají. „Byli jsme typičtí Pražáci. Jak ale děti rostly, tak jsme si uvědomovali, že nám všem chybí příroda. Přestěhovali jsme se sem – do chalupy, dobré na letní bydlení. Dcery tu chodily do školy a já jezdil na zájezdy.

Manželka se tu začala časem nudit, takže jsme se vrátili do Prahy, kde holky absolvovaly pubertu. Pak se osamostatnily a my se zase vrátili sem a pustili se do přestavby. Dnes nám vyhovuje, že nemusíme pravidelně dojíždět do práce a přes internet jsme ve spojení, s kým potřebujeme.“

Paní domu si v posledních letech našla zalíbení v práci na zahradě, která byla do té doby spíše přírodní a užitková. „Manželka se do toho vrhla s takovou vervou, že vykopala rybíz jako plevel.“

„Ale proto, že už byl přestárlý – manžel ani dcery tomu vůbec nerozumí, tak si ze mě dělají legraci v duchu Čapkova výroku, že nejlepší je zahrada bez jakéhokoli zasahování.“

Současná zahrada zve na první pohled k užívání v době volných chvil. Stůl na terase u zápraží i pergola v koutě zahrady. Stejně jako zastřešený bazén. Vše je tu součástí rodinného tvůrčího života. Radost pobýt!