Článek
Maminka tří synků (třináct, jedenáct a osm let) paní Lucie samozřejmě dobře ví, jak je chod takové domácnosti pestrý. A také náročný na úložné prostory…
Ostatně z našeho povídání brzy vyplynulo, že za dobu pěti let, kdy tady její rodina bydlí, prošel čtyřpokojový byt s dvěma koupelnami proměnami a vše se nadále vyvíjí.
Světlo nad střechami
„Mám ráda hodně světla, a i v tom nám tento byt vyhovuje. Na rozdíl od sousedních bytů my tady máme světlou podlahu a vybrala jsem si i bílou kuchyň. Takovýto byt jsme v Brně hledali dlouho – navíc jsme chtěli být v centru města.
A také zařizování chce svůj čas a speciálně já potřebuji prostor tzv. nacítit a čekám, o co si sám řekne. Je lepší řešit věci postupně, nespěchat a pořizovat si i kvalitnější věci, které nakonec potvrdí, že jste vlastně ušetřili. Vše se vyvíjí a může se ukázat, že první nápad nebyl ten pravý. Estetikou jsem byla vždy tak pohlcena, že mi vadí, když třeba neladí barvy…“
Byt je natolik vylepšen a dispozičně předělán, až se člověk diví, proč na tak dobré řešení nepřišli původní autoři.
V rohu největší místnosti jsou jediné police, a i na nich je minimum předmětů.
„Objevili jsme tady i několik nedodělků a nedomyšleností, na kterých se asi ukázalo, že se během výstavby měnili investoři, a původní architekti by se možná také divili. Nezbytné zastínění balkonu jsme si pořizovali také sami.
Na velké části bytu s nábytkem na míru jsem po vzájemné dohodě spolupracovala s kamarádkou architektkou Danielou Hanouskovou Boučkovou. Díky její invenci jsem měla na co navazovat a interiér doplnila textiliemi, objekty užitého umění, květinami, artefakty i několika typovými kusy nábytku.“
Pohodlí a klidová zóna
Božkovi bydleli s rodinou v Boskovicích, kde se manžel paní Lucie staral o chod rodinného majetku po předcích ze šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly. Ale i vzhledem ke školní docházce dětí se přestěhovali do Brna, odkud se vraceli na víkendy. Také při volbě další, současné adresy hrála roli blízkost školy pro kluky.
„Hledali jsme opravdu dlouho a já měla navíc představu, že nepůjdeme do novostavby,“ usmívá se designérka, nakonec spokojená s bytem i lokalitou.
Vivian Ploumbis vzpomíná v pražské vile na Kypr
„Lužánky jsou dnes jak Central Park. Lidé tam v létě odpočívají na trávnících, cvičí, tancují… Funguje tam sociální život a je to i magnet na chvíle s dětmi.“
Byt má něco přes sto plošných metrů a samozřejmě se začíná ukazovat, že pokojík navíc by byl dobrý. Nejstarší syn je ve svém území, dva mladší bráškové se vejdou do jednoho pokoje, který má samostatný vstup na terasu. Druhý je z obývacího pokoje.
„Když jsme byt pořídili, tak měl jinou dispozici. Z předsíně vedla na jednu stranu krátká chodba ke komůrce na jejím konci (dnes je šatna hned za vstupními dveřmi z bývalé chodbičky). Na druhou stranu – do obývacího pokoje s kuchyní – vedly škaredé, prosklené a dvoukřídlé dveře, jak do obchodu…”
V domě na kopci bydlí s Editou Plickovou i skřítci
„Ty jsme odstranili a nahradili dřevěnou stěnou – originálním obrazem. Z druhé, také předělané, koupelny jsme nechali udělat průchod do původní šatny. Takže v zadní části bytu máme ložnici, svoji koupelnu a samostatnou šatnu. Vlastně takový samostatný apartmánek. Je to naše klidová zóna, do které kluci až tak často nechodí. Mají své pokoje vedle přes chodbu. Hrají si ale i v obýváku, kam se vejdeme pohodlně všichni. I k velkému jídelnímu stolu.“
Koncept pestrých interiérů
Náhody přejí připraveným, a tak se ze sousedky na patře, nastěhované ve stejné době, brzy stala kamarádka s podobným vztahem k designu.
A následně tedy i kolegyně Lucie Božkové. A spolumajitelka společně založeného designového studia navrhujícího klientům interiéry – Le Concept. Spolupráce s Evou Konečnou začala, i když ona ve svém bytě preferuje, na rozdíl od paní Lucie, barvy tmavé, včetně černé.
„Hlavně obě inklinujeme k osobnějším, ale i nadčasovým věcem, které mají trvalejší hodnotu a přitom dělají domov domovem.“ Právě takové doplňky nabízejí i ve svém internetovém obchodě.
Zastínění od německé firmy je z materiálu, jaký se používá na lodní plachty, a lany s navijáky se také podobně obsluhuje.
„Když byly děti malé, tak jsme se zařizovali také jinak. Čím jsou starší, tím více uvažuji o praktických věcech. Je dobré zařídit se tak, aby se dobře a rychle uklízelo.
Mnoho odkládacích ploch tu nemáme. Spíš zasunovací dveře a skříňky. To neznamená, že by si děti nebraly hračky i do obýváku, odkud je snadno ‚shrábneme‘. A v jejich pokojíčcích to žije svým životem,“ usmívá se paní Lucie, která to z bytu nemá daleko ani do firemního ateliéru v centru Brna. Koncept bydlení se podařil.
