Jak bydlí hudebník Michal Faitl z Mandrage

Třiatřicetiletý Michal to má vůbec jinak. Sám připouští, že k rozevlátému umělci a bohémovi má o něco dál než k racionálnímu workoholikovi, kterým se sám cítí být.

Nejezdí totiž jenom za fanoušky, ale i do truhlářské firmy, kterou s kamarádem přemístili do třicet kilometrů vzdáleného Švihova. Pořídili si tak velký stroj, že sehnat pronájem haly byl v Plzni problém.

„Koukám z okna přímo na vodní hrad, takže tam máme výrobu nábytku i romantiku,“ usmívá se baskytarista, jinak absolvent strojní průmyslovky.

„Odsud z bytu to máme patnáct minut pěšky do centra, za barákem teče řeka a les – ideální místo!“

Samozřejmě má v třípokojovém bytě většinu nábytku na míru a podle svých představ. „Ještě si chci nakreslit a udělat skříňky z masivu do koupelny, aby nebyla tak pocitově studená.“

Michalův současný obor ocení i jeho pes Barnabáš, který má z první ruky k dispozici dřevěnou hračku – hlavolam z produkce páníčkovy firmy! Čtyřnohý parťák si pohodového bydlení užívá i proto, že vedle častých procházek do blízké přírody má díky okénku s padajícími dvířky volný vstup i na prostornou terasu, takže může být venku, i když je sám doma.

Barnabáš tak testuje páníčkem navrhované pamlskové hlavolamy (DOGLOG), které psa mentálně unaví. Edukační pomůckou si psi zábavně trénují soustředění a potlačují například destruktivní a demonstrativní chování.

Sedm druhů hlavolamů podle vlastních návrhů má podobný princip, kdy se něco posouvá a přemisťuje v drážkách tak, aby se po správném tahu uvolnil pamlsek. „Dřevěné hlavolamy vyrábíme třetím rokem a jsme jediní u nás, a tak mě pořád někdo zve na přednášky, což přiznávám není z mých aktivit ta nejoblíbenější činnost.“

Shoda okolností tomu chtěla, že Michal pracoval dříve jako prodejce ve firmě, která se podílela na výstavbě bytového domu, ve kterém si včas vybral byt.

„Mám asi jako jediný z okolí v bytě podlahové vytápění. Všem doporučuji! Stihl jsem si tu během dokončovacích prací zařídit i několik detailů. Design mě baví a po šesti letech obývání bytu bych tu už zas udělal některé věci jinak.

S partnerkou počítáme, že jednou z malé ložnice uděláme dětský pokojík a ze současné pracovny bude ložnice – se vstupem na pohodlnou terasu, kam se vejde i jídelní stůl. Výhodou bydlení v této zástavbě je i garážové stání v domě, a ještě si pronajímám jedno místo na parkovišti pro dodávku kapely.“

Fanoušci kapely Mandrage (před písničkou Šrouby a matice asi neunikl žádný posluchač rádia…) si možná všimnou, že má Michal předsíň a koupelnu vyvedené hlavně v červené a černé – v barvách svého času neodmyslitelně patřících k image kapely.

„Ale to je náhoda. Pravda je, že sám mám rád černou a její odstíny. Není náhoda, že mám dnes na sobě černé triko a šedé džíny. Je to pro mě barva klidu.

Dřevo mám rád, ale světlou – bukovou – podlahu bych tady nechtěl. Měl jsem tu na stěně i kamenné šedé obklady. Postupem času začaly odpadávat, a když jsem si pořídil psa, dal jsem je pryč všechny, aby mu nic nepadlo na hlavu…“

Moderní interiér se spoustou promyšlených detailů, které oko hosta nemůže napoprvé postřehnout, průběžně prochází proměnami, ale své pevné místo tu mají obrazy od kamaráda Miroslava Spousty. „Byl se tu podívat a věděl, kde bude jeho další obraz viset, tak na něm použil i odstín barvy, kterou je vymalovaná stěna.“

„Kapelní narozeniny s dortem neslavíme, ale skupina Mandrage hraje devatenáctým rokem a já jsem v kapele šestnáct let,“ ohlíží se po historii původně plzeňské kapely náš hostitel.

„Při mém časovém zaneprázdnění – všechny pracovní dny v práci a všechny víkendy s kapelou – se na nějakou stavbu rodinného domu nechystám. Jedu v takovémto zápřahu už třináct let a to je opravdu dlouho. Když mám v sobotu ráno náhodou volno, tak nevím, co s ním,“ usmívá se Michal.

„Ale muzika mě taky baví a zůstává zábavou, právě proto, že není mojí jedinou obživou. Jinak bych z hraní mohl mít pocit jako z pravidelného chození do fabriky.

Život s muzikou mám tak provázaný, že jsme v naší firmě na dřevovýrobu začali s výrobou přepravních boxů pro hudební nástroje. Od dětství mě táta na chalupě vedl k práci se dřevem. A dnes se mi to hodí i při navrhování a výrobě různých kulis, nejenom pro Mandrage, ale třeba i pro Tomáše Kluse a jiné.“

Takže muzika nebo podnikání? „Pro mě je relax obojí, kdybych měl jenom jednu činnost, byla by to hlavně povinnost. Dneska i rád řídím auto a jedu třeba pět hodin do Ostravy, protože tak mám čas a klid na přemýšlení… Přitom je soustředění na jízdu také příjemná změna.“