Hanka Křížková se má ohledně bydlení nač těšit

„Děkovala jsem Bohu, že jsem zpěvačka a umím pracovat s bránicí. Když mi bylo nejhůře a nemohla jsem dodechnout, tak jsem ve tři nad ránem seděla v křesle s mobilem v ruce připravená volat sanitku... Pracně jsem se prodýchávala a čekala, co bude...“ vzpomíná naše hostitelka s tím, jak je ráda, že už může, byť v omezeném režimu, docházet na zkoušky.

I v době nemoci se Hance potvrdilo, jak je ráda ve svém útulném bytě, který si postupně dolaďovala ke svému obrazu. To ale nemění nic na plánu časem se odstěhovat do jiného, vysněného prostředí.

Bude se asi s tímto bytem těžko loučit, ale její sen mít větší terasu nebo vlastní zahrádku je silný!

Zkoušky muzikálu Láska nebeská s písničkami Waldemara Matušky podle scénáře a v režii Zdeňka Zelenky v omezeném režimu probíhají.

„Mám tam důležitou ženskou roli paní Fortelné, správkyně studentské koleje. Je to taková dobrosrdečná, všeobjímající herdekbaba. Na premiéru v Divadle Broadway se těšíme – jen nevíme, kdy bude.

Marodila jsem tři neděle a pak, když jsem vyšla na nákup, tak mi to připadalo jako zázrak. Měla jsem prostě radost, že jsem mezi lidmi. A už téměř zdravá. Jen ještě trochu slabá, takže cokoli udělám – třeba utřu prach, jsem zpocená. A chytačů prachu tady mám dost,“ dodává s nezaměnitelným smíchem milovnice květin, knih, grafických obrazů a mnoha dalších zdobných předmětů. V kuchyni, obývacím pokoji i pracovně.

„Mám to tak ráda. A i když mám vedle stolek s počítačem, nejraději sedávám tady v obýváku u starého kulatého stolu pod oknem. Spolu s křesílky jsem si ho našla na internetu. Ty mi teď bude nově restaurovat kamarád, manžel sestřenice – profesionál.“

Hanka Křížková se ráda vracívá k rodině a příbuzným do rodných Strakonic. „Mám tam i pár kamarádů z gymplu, kde jsme měli skvělou partu a vždy se rádi vidíme.

Vždycky, když se blížím, tak nejprve vidím komín z teplárny a je v tom opravdu ta příjemná nostalgie z návratů, která ti projede celým tělem a všechny vzpomínky naskakují, čím více se blížíš. Když má město třeba nějaký ples nebo gymnázium slavnost, často tam zpívám a je to opravdu bezvadný.“

Ale vlastní byt považuje za své hájemství. „Zařídila jsem si to tu opravdu vše sama. Když člověk použije svůj rukopis, tak ho prostředí také charakterizuje. Myslím, že jsem vcelku pohodová a optimistická. Věřím, že to vyzařuje i z bytu. Mám tu pár kousků, které se se mnou neustále stěhují. Secesní skleník, komoda...“

Hančinou silnou stránkou je rozmisťování obrázků. „Je to mravenčí práce, než si sednou. A také je pod nimi hodně nakonec nepoužitých děr. Spoustu obrazů mám třeba od své kamarádky Ivy Huttnerové. A když už se mi podaří obrázek umístit, tak už tam zůstane na dlouho, protože jsem vlastně docela konzervativní.”

„Bydlí se mi tady tak dobře, že si kolikrát říkám, jak dříve architekti mysleli více na to, že v bytech budou bydlet lidi. Ne, že bychom teď neměli skvělé architekty... Ale tady je všude spousta světla i vymyšlený úložný prostor. Vlastně jsem tady po nastěhování mnoho neměnila. Pravda, ještě jsem si tu dobudovala jednu místnost – šatnu, abych nemusela mít nikde žádné skříně.

„Nechci to zakřiknout, ale přece jen se těším do nového. Sice asi do menšího, ale zato se zahradou či terasou, která mi obytný prostor vlastně zvětší. Ráda si představuji, takže vidím pergolu i nějaký bazének nebo jakuzzu, trávníček – žádné zeleninové záhonky. Ještě nechci nic prozrazovat, ale už se kují pikle.“

V prvorepublikovém činžáku, nepostrádajícím v mnoha dochovaných detailech poetiku starých časů, má zpěvačka sice malý, ale oblíbený balkonek („Až tři lidi s kávou se tam vejdeme!”) a vnitroblok vypadající jako malý park.

„V každém ročním období je jiný a vždy krásný,“ usmívá se Hanka.

Ve svátečních dnech zpěvačka spatřila tentokrát opravdu čas na tolik potřebné zklidnění a uvědomění si věcí z nejdůležitějších.

„Věřím, že moji rodiče jsou mí strážní andělé. Mockrát jsem padala na ústa, ale nikdy jsem nedopadla úplně natvrdo a ze všeho se dostala.“

Možná naše hostitelka stihne dokončit výběr písniček na svou – už pátou – desku. Zatím ví, že až to půjde, tak ji zrealizuje s muzikanty, kteří ji doprovázejí na koncertech (band Martina Kumžáka). Žádná elektronická náhražka z počítačů!

„Už si na ni myslím delší dobu, ale za A – je to docela drahá záležitost – a za B – těžko se mi ze stávajícího seznamu písničky vyškrtávají, mám za ty roky z čeho vybírat.“