Domov Jana Hřebejka je autentický, barevný, plný knih a obrazů

Přízemí objektu ve své zadní části navazuje na romantickou soukromou zahradu a z rozlehlé terasy v prvním patře se otevírá dechberoucí výhled na panorama Prahy. Není divu, že se do tohoto nevelkého dvoupodlažního domu odklopeného zelení režisér Jan Hřebejk i jeho rodina zamilovali.

Režisérova rodina trvale žila na hausbótu, na pražském Smíchově. Život na hausbótu odráží její životní styl, potřebu žít v obklopení přírody, ale zároveň ve městě. Stejně jako na hausbótu, kde jsou prostorově potlačené ložnice a koupelna, se v jejich novém domě tento prostorový princip opakuje. Na přání režiséra tak architektka vytvořila novou dispozici domu, které dominují větší společenské prostory, a to v obou podlažích. Naopak soukromé části jsou minimalizovány.

Když Jan Hřebejk oslovil architektku, dostala jednoznačné zadání – vytvořit místo pro život, kde se budou cítit dobře nejen jeho blízcí, ale i přátelé. Místo, které bude působit přirozeně a zabydleně od samého začátku. Domov, který bude autentický, barevný, plný knih, obrazů a dalších uměleckých předmětů. Byt, do kterého kdykoliv umístíte něco nového, neuškodí mu to. Tyto požadavky se staly klíčovými pro koncept celé rekonstrukce.

Architektka na projektu pracovala celkem čtyři roky. Protože je dům součástí řadového domu, nemohla příliš zasahovat do fasády, aby vizuálně udržela jednotný charakter. Pustila se do nového vstupního portálu s navazujícím novým bezrámovým zasklením v prvním patře, který podpořil vizuální propojení a prosvětlení celého horního patra. Tam také na přání klientů vznikla nová, prosklená přístavba v části terasy, která zvětšuje obytnou část domu. Do této přístavby je zakomponovaný stávající krb, ovšem s novou krbovou vložkou a v novém obložení z červeného travertinu. Přístavba slouží jako hlavní jídelna, je z obou stran přístupná na terasu a propojená s kuchyní, kde dříve byla ložnice a koupelna.

Do hlavního obytného prostoru v prvním patře architektka vsadila novou koupelnu pomocí industriálně prosklené kostky. Soukromí v koupelně je zajištěné pomocí závěsu. K hlavnímu prostoru přiléhají už jen dvě malé ložnice (dětské pokoje) s okny do zahrady.

Dveře do ložnic jsou zakomponovány do obkladu z medově olejované překližky. Komplikací bylo přemístění svodu dešťové vody ze střechy, který po úpravách dispozičního uspořádání zůstal volně v prostoru. Architektka si ovšem poradila a svod vsadila do krásného starého litinového sloupu, který majitelé bytu koupili v antik bazaru.

Zajímavostí interiéru je i kombinace zdánlivě nesourodých materiálů, použitých pro obklady stěn nebo na nábytek vyrobený dle autorského návrhu. Celek tak díky tomu působí autenticky a originálně, jako by byl dům zařizován postupně a přirozeně. Borová překližka se setkává se sofistikovanými materiály, jako jsou obklady z červeného a žlutého travertinu, na kuchyňském pracovním pultu lze pak objevit masivní mahagon.

Interiér zvýrazňují barevné výmalby v modrých odstínech, které nechávají vyniknout barevným obrazům na stěnách. Zelená cementová stěrka v hlavní obytné části domu pak navazuje na dubové parkety druhé jakosti – určitá nedokonalost je v případě tohoto interiéru žádoucí. V přízemí domu se nachází malá ložnice s kuchyňkou, miniaturní koupelna a velká pracovna ústící do zahrady, která je druhým společenským prostorem v domě.

Některý vintage nábytek a svítidla si režisér s manželkou vybírali sami a ke spolupráci ještě přizvali svého dlouholetého rodinného přítele, akademického malíře Miroslava Bednáře. Ten pro ně vybral několik originálních a nevšedních kusů a vedle toho po domě rozmístil obrazy a umělecké předměty ze sbírky majitelů.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Návrhy bytových interiérů, Architekti, Rekonstrukce a přestavby