Domácí pohoda jako malovaná aneb Harmonie u Jiřího Pazoura a jeho ženy

Teplo domova našli „k trvalému pobytu” v půvabném, ale poměrně drsném kraji - České Kanadě. (Cestou nás doprovázející slunce během okamžiku opustilo a doprovodnou roli převzala jinovatka.)

A to i přesto, že výjimečný mistr klavírních improvizací jezdí pravidelně vyučovat na Pražskou konzervatoř a mnoho času tráví na koncertních cestách po České republice i zahraničí. Ale v domě po předcích vyrůstal a trávil prázdninové dětství.

Po rekonstrukci téměř dvě stě let starého vesnického stavení, která probíhala posledních patnáct let, se tu už čtyřčlenná rodina cítí prostě jako doma.

Mezi Jindřichovým Hradcem a Telčí, doslova uprostřed vesničky, zapustili kořeny. Ovšem ty jim nebrání ani v cestách po světě. Koncertních i poznávacích. Nevyčerpatelnou inspiraci pro své obrazy paní Olga našla třeba v Indii nebo Austrálii.

Po republice vystupují i společně - během klavírního koncertu vzniká na pódiu obraz inspirovaný hudbou. Jejich souhra je viditelná i slyšitelná.

Obraz, který visí v přízemní světnici na zdi vedle nového kachlového krbu, se jmenuje Most přes oceán a je dalším pojítkem. Jiří a klavíristka Ann Park Rose (USA) vydávají, po profesním potkání se, v Americe nahrané album nazvané stejně jako obraz.

Na polovinu dubna připravují i koncertní turné (Praha, Brno, Olomouc). Obraz je přenesen na obal desky i na plakáty. Prostě souhra. Ale „dirigentkou” zařizování interiéru chalupy, jak rád manžel přiznává, byla paní domu.

„Architektura je můj veliký kůň a na rozdíl od manžela mám i představivost, jak bude nápad po realizaci vypadat. Vše spolu ale konzultujeme. Mám ráda soulad barev a detailů, ale v interiéru si na velkou barevnost nepotrpím, stejně jako nemám ráda zaplněný prostor.

Samozřejmě jsme k rekonstrukci stavení přistupovali citlivě a žádný sádrokarton tu nenajdete. Hlavní je dřevo, kámen. Měli jsme štěstí na řemeslníky, měli jsme tu šikovného zedníka, tesaře a také truhláře - na špaletová okna i zárubně dveří,” vypočítává paní Olga.

„Ještě když byl naživu můj otec, přikoupil prozíravě sousední kus pozemku. Takže máme i zajištěné soukromí na velké zahradě. A postaráno o nekončící práci. Přesto našeho rozhodnutí žít tady rozhodně nelitujeme.

Uprostřed pozemku je malé stavení, kde dříve byly chlévy, je zde i sklep s klenutým stropem. Mám ho v plánu přestavět na obytný prostor, kde bych měl svoji pracovnu s klavírem. Mohla by tam být i malá galerie manželčiných obrazů. Nyní sice máme s manželkou k dispozici v podkroví každý svoji pracovnu - ateliér, ale je pravda, že když jsou děti doma nebo tu máme návštěvy, tak se těším, že budu mít více klidu,” umívá se Jiří.

A na otázku, zda se nebojí pracovat třeba se sekyrou, odpovídá: „Bojím.” Ovšem na kouzelné prostředí přinášející i jiný než městský styl života nedá dopustit. „Je tu nádherně a chci tady i zestárnout.”

Dům s kouzelným, také pečlivě a citlivě zrekonstruovaným zápražím - teráskou - má poctivé, osmdesát centimetrů silné stěny. Zdobí je nová, dřevěná, špaletová okna.

Pod novou střechou z pálených tašek podkroví korunují původní trámy doplněné novými podhledy z modřínových prken. Jsou natřené na bílo, takže podkrovní místnosti opticky zvětšují a příjemně kontrastují s tmavými trámy.

„Necháváme dřevo žít vlastním životem, tak to má být,“ dodává paní Olga. Ostatně přírodní barvy prostupují i jejími obrazy.

Původní strmé a dřevěné schody do podkroví nahradily nové - vyzděné do oblouku a s kameninovými obklady. Přesně dokumentují citlivou rekonstrukci a modernizaci (včetně podlahového topení spojeného s tepelným čerpadlem) stavení, kde se pohodlně žije. A je radost vstoupit do každé z místností. Inspirativní!