Článek
„Bydlím tady opravdu od mimina. Moje máma (herečka a básnířka Kateřina Burianová, pozn. aut.) tady žila od konce padesátých let. Když se rozvedla babička s dědou. Nepletu-li se. Když jsem hrál v Hradci, tak jsme to tu s mámou rekonstruovali a mně se docela stýskalo, protože se mi tady líbilo. Poslední dobou je máma na letním bytě na Dobříši. Tak teď tady žiju sám,“ konstatuje spokojeně a bezprostředně pokračovatel slavného hereckého rodu.
A hned přiznává zásluhy na příjemném interiéru kamarádce, herečce Sandře Novákové.
Herecké proměny
„Se Sandrou máme léta společné představení (Barování se S. N. a F. R.), a tak jsem věděl, že se ráda věnuje i vymýšlení interiérů. Bývalo to tu jinak, a když jsem tu začal bydlet sám, rozhodl jsem se přizpůsobit vybavení více mým představám. Sandru to baví a vážně se tím zabývá. Takže jsme si spolu povídali a s výsledkem jsem spokojený.
Vymyslela i černou barvu kuchyně a vnesla sem nová řešení, protože já jsem to tu měl už stereotypně zažité. Pravda, nad nápadem s velkými hodinami na stěně jsem váhal, ale i v té volbě měla pravdu a celkově to tu osvěžila,“ pochvaluje si čtyřiačtyřicetiletý Filip.
V interiéru kombinuje moderní prvky se starožitnými (včetně nádherné komody po dědečkovi E. F. Burianovi).
Vše doslova korunuje velkoryse prosklený strop ve středové místnosti připomínající přijímací salonek. Hotové atrium!
Zahradní království zpěváka Dalibora Jandy
Na dění v bytě dohlíží z rohu místnosti i busta E. F. Buriana. „Dědovu bustu si vzala k sobě tzv. do úschovy máma. Po devadesátém roce přejmenovávali divadlo a odstranili i bustu, máma ji našla schovanou v kontejneru s pilinami. Asi ji někdo chtěl odevzdat do sběru…“
Od mejdanů k plavání
„Ještě je tady potřeba něco doladit, ale po dvouletém covidovém půstu jsou peníze třeba na důležitější věci než výměna šuplátka. Ale baví mě to tady! Můj požadavek na Sandru byl, aby vymyslela mejdanový byt. Vymyslet to tak, aby se tady mohlo scházet hodně kamarádů. Než se ale podařilo vše zrealizovat, zjistil jsem, že už žiju jiný život,“ usmívá se Filip s tím, že má v interiéru zakomponovaný bar.
Poslední dobou ovšem dává přednost plavání a dlouhým procházkám.
Osmadvacátá komnata Matěje Stropnického a Daniela Krejčíka
„Asi jsem opravdu zestárnul. Bolí mě záda a už jsem přišel na to, že když se člověk o své tělo nestará, tak to cítí. A ještě chci zhubnout,“ připouští syn režiséra Ivana Rajmonta.
Rodina národu
Filip Rajmont je z třetí generace působící v Národním divadle. Že jej to tam stále uspokojuje, mu potvrdila i nedávná premiéra Mnoho povyku pro nic v režii – odcházející – Daniely Špinar.
„Samozřejmě si vážím, že mohu hrát v Národním divadle a prožívám logickou úctu k tomu baráku – k té budově. Ale má to opravdu dvě strany, protože se v divadle během představení můj prastrýc napil místo vody louhu a stálo ho to život. Další prastrýc se zabil po pádu do propadla. Když z divadla odcházel táta, měl rakovinu v zádech a moje máma také neodcházela v nejlepším. Tak si říkám, proč se tam zdržuji i já. Ale tu metu jsem měl vždycky. Jak to bude dál, uvidím. V dnešní době jsem rád i za roli v seriálu Ulice a vypadá to, že se bude celý seriál ještě vyvíjet.“
Heidi Janků má svůj kus ráje
Zatím přesně ví, že se o divadelních prázdninách odmění měsíčním putováním po Americe. Základnu bude mít u kamarádky v Phoenixu. „Má byt v resortu s bazénem, odkud budu vyrážet na túry. Tak musím vyladit formu,“ usmívá se Filip s tím, že má nyní denní normu deset tisíc kroků.
„Chodím z bytu do Národního i do bazénu v Podolí. Navíc jsem přestal kouřit a snížit váhu není nic lehkého.“