Berenika Kohoutová jako nová

Radost jí udělala i nedávná nominace na hudební cenu Anděl a vítězství Vladimíra Mišíka vlastně také.

Do někdejšího výletního místa kousek za Prahou se „přivdala" v únoru a její pětiměsíční dcerka Lola je už místní rodačkou. Stejně tak jako její otec. „V této vile bydlela vždy rodina mého partnera a já také velmi rychle poznala kouzlo místa se zahradou. Vinohrady mám ráda, ale tady je to opravdu příjemnější."

Dům s dřevěnými okenicemi i dřevěnou a zasklenou verandou dýchá kouzlem starých časů. Stejně jako upravená, ale i divoká zahrada s vykachlíkovaným bazénem obklopeným keři.

„Jak to vše stíhám? No, je to práce, na kterou si musím najít čas, ale naštěstí mě to všechno baví. Navíc jsem ten typ, který na zavedených věcech nelpí, a změnu mám ráda. I když třeba v divadle máme plány dlouho dopředu. Naštěstí je malá zlatá a dobře i spí a mám tu na hlídání babičku.

Bydlení ve vícegeneračním domě se mi líbí a jsem tu přešťastná. Vrátit se na pár hodin do Prahy i s kočárkem je fajn. Můžu si tam dát stovky kafí - za desetikoruny i za tisíce,” usmívá se Berenika.

A dodává: „Obejdete Jiřák a jste o tisícovku levnější. Také do budoucna to tu bude pro malou mnohem lepší. Nakonec se i ty kavárny omrzí. Ale že by se ze mě stala zahradnice, to asi ne. Navíc je to doména tchána, který to tu má skvěle zavedené. Nejsem líná pracovat na zahradě, ale je to pro mě zatím opravdu nezvyk. Takové automatismy, jako vstát a zalít zahradu, mi ještě nefungují. Uvidíme, kdy začnou.

Je skvělé projít se po zahradě a mít čerstvou snídani i oběd. To je super, ale musí se o to člověk nějak zasloužit. Já zatím jenom sbírám plody. Doslova.“

Partner Bereniky je z početné rodiny a naše hostitelka si také myslí, že u jednoho mimina nezůstanou. „Kryštof má čtyři sourozence a ten nejmladší tu s rodiči také bydlí. Rodina drží hezky spolu a všichni se sem rádi vrací. Je to krásný, to nejlepší, co může být. Fakt se mi to zdá moc hezký. Mám ráda velkou rodinu.“

S tím souvisí i plány se zařizováním a zvelebováním přízemního bytu, ze kterého je sice už teď přímý vstup do zadní části zahrady, ale právě že vlastně „jen“ vstup. „Chceme do bytu pustit více světla a prostor ještě více propojit se zahradou, takže to chce větší okna. Jinak byt už teď má své kouzlo, které nechceme nijak popřít - stejně jako u celého domu, který už částečně přestavěn je, a jsou tu i další možnosti. Ale samozřejmě se zachováním kouzla místa.“

A to je opravdu jedinečné, včetně - dnes už téměř turistické atrakce - nedaleké a bývalé Krejčířovy vily. I v tom negativním smyslu. Je fakt, že se sem jezdívají dívat různí zvědavci a místní celkem nelibě vzpomínají, jak v nedávných časech tu neustále vídali nějaké sekuriťáky v černém a střídající se limuzíny jako z mafiánských filmů.

„Totálně tu plánujeme budoucnost. V bytě po podnájemnících stačilo vlastně málo úprav a je moc pěkný, i když nějaké dispoziční i stavební úpravy zamýšlíme. Dřevěné okenice jsou nádherné, ale některá okna opravdu chceme zvětšit. Jestli tu k nějakým změnám opravdu dojde, určitě se budeme radit s odborníky. Ale zařizování mě baví i samotnou a ráda se zajímám o různé inspirace. Nicméně architekti umějí věci vyřešit a vědí, jak dojít k tomu, co si klient představuje. Líbí se mi, že se dá moderní architektura propojit s původním charakterem domu. Jsme rádi, že můžeme být u rodičů, protože kupovat pozemek v této lokalitě by pro nás bylo nemožné.“

Mezigenerační bydlení má i pro Bereniku své výhody, včetně toho, že by se tady sama možná i bála.

„Chlapi chodí do práce a babička také. Jsme kousek od lesa. Je nádherný, listnatý a chodíme tam na houby. Takový tady žijeme život. Světové problémy se mě tu opravdu netýkají. Nevím, do jaké míry je to programové ignorantství, které si omlouvám péčí o dítě. Ale na mateřské si myslím je to tak správné - věnovat se hlavně dítěti.“