Článek
Adresa studia se občas mění, mladá písničkářka totiž zatím volí se svým partnerem bydlení v podnájmu. Nedávno je po roce ve starším bytě před rekonstrukcí vyhnalo vytopení v domě.
Hledání nového domova probíhalo na jaře během striktních opatření kvůli covidové pandemii. Koncem dubna se už ale Bára s partnerem stěhovali do nového.
V létě absolvovala několik z plánovaných hudebních festivalů, i když jich nezbylo mnoho. Červnový festival Hradecký Slunovrat v Hradci nad Moravicí byl poslední, na němž mohla hrát s kapelou. Do konce léta ještě vystoupila s kapelovou sestavou mimo jiné v Budapešti a v Banské Štiavnici, sólově zahrála jako host Dana Bárty v humpoleckém divadle Za komínem.
Poprvé bydlím hezky
V té době se Bára také věnovala zařizování nového domova. Dvoupodlažní byt s terasou o 70 m2 je velmi útulný. „Vypadá to, že si jako zpěvačka žiji na vysoké noze. Hledali jsme dlouho, na tenhle prostor jsme měli obrovské štěstí,“ říká Bára.
V prvním podlaží je kuchyňka spojená s obývací částí, sousedící místnost slouží jako Bářina pracovna a nahrávací studio. Poměrně prudkým lomeným schodištěm stoupáme do ložnice s terasou a se spoustou květin.
Vybavení zahrnuje nábytek, který je právě potřeba, žádnému z pokojů však díky doplňkům nechybí osobitost.
Domácí nahrávací studio s klávesami, harmoniem, klavírem, mikrofonem a počítačem.
„Vlastně jsem si až v poslední době uvědomila, jak a kde bydlím, co mám v interiéru kolem sebe. Podnětem byla i vaše návštěva,“ směje se Bára.
„Uvědomila jsem si, jak jsou mé sny ohledně domova a bydlení zanedbané. Pořád se stěhuji, žiji v podnájmech, často to byla tmavá a studená místa. Tohle je můj první hezký byt. Poprvé jsem si dovolila tu představu, že můžu bydlet krásně, i když jsem muzikant. Je to asi v hlavě, co si člověk sám dovolí,“ zamýšlí se.
Má představu o vysněném bydlení, ovšem asi jinou, než by architekt očekával. „Ať už by to byl byt, nebo dům, chci tam cítit klid, harmonii a mít svobodu hrát a zpívat, aniž bych kohokoli rušila. Vyrůstala jsem v paneláku a dodnes jsem vděčná sousedům, že vydrželi hru na klavír od mých čtyř let,“ dodává písničkářka.
Jan Bendig si pořídil nový dům, stěhování stihl těsně před karanténou
Jsem teď silnější
Pozastavení se nad bydlením není jediné, čím se Bára v souvislosti s rušením koncertů či jejich odkládáním na nové termíny zabývá.
„Nedá se spoléhat na jednu věc, nic není stálé. První fáze korony ukázala, že má identita nemusí viset jen na písničkách. Můžu dělat cokoli, co mi dává smysl. Vycházím z toho všeho silnější,“ říká Bára.
V nastalé situaci našla prostor pro novou tvůrčí práci. Složila třeba hudbu pro pohádku nahrávanou pro Český rozhlas, tvoří i hudbu pro divadlo.
Po produkci alba Lunaves a organizování vlastních vystoupení byly pauza a nové projekty nakonec sympatickým obratem.
Ložnice je zatím vybavena minimalisticky, ale nechybí fotografie, kterou fotil Bářin bratr.
„Nemám nouzi o práci, věřím, že ve správný moment něco přijde. A třeba práce pro rozhlas či divadlo je zajímavá příležitost k získání nových zkušeností. Je to konkrétní činnost s jasným cílem a oceněním, což je oproti nezávislé vlastní tvorbě příjemná změna. I zde mám volnou ruku, takže tvořím vlastní hudbu, jen k jiným účelům, za což jsem moc vděčná. Vnímám, že skrz takovou práci přichází inspirace pro mé vlastní věci. K hudbě teď přistupuji s jiným pohledem, s větší lehkostí,“ říká Bára.
Do světa vypustila třeba píseň Za dveřmi, vydala ji v rámci kompilace hudebního magazínu Full Moon, nebo remix Kostra z dílny producenta Petra Hanáka aka Lang Biank. Jako Svatojánská a další písně také Kostra se držela po sedm týdnů na předních příčkách hitparády Radia 1.
Zpěvačka Nykki má vlastní plány, v podkrovním pokoji u rodičů je ale taky dobře
Bářino debutové album Ještě kousek vyšlo v roce 2013, kdy vyhrála první ročník talentové soutěže 1Band2Play (tehdy 1Man2Play). Díky tomu vystoupila na festivalu Colours of Ostrava. Kritikou i posluchači oceňované album Lunaves vyšlo o šest let později, letos se na trhu objevila kolekce remixů LNVS (rmxd).
„To, co se teď učím, je vnímat sebe, druhé i svět kolem s tím, že si dokážu stát za sebou a budu umět lidem s láskou říct i to, co třeba není hezké. Myslím, že je potřeba říkat i nepříjemné věci, lépe si ohlídat vlastní integritu. Může to být těžké pro všechny, ale zároveň léčivé,“ uzavírá písničkářka Bára Zmeková.
