Článek
S projektem mu pomohli kolegové z brněnského architektonického studia SENAA, které před pár lety založil a vede se svým kamarádem Janem Sedláčkem (Tedy: SEdláček-NAvrátil Architekti). „Máme tým dvanácti lidí přibližně v našem věku.“
Se ženou ekonomkou a dvouletým synkem (ten se do diskusí nezapojoval) dospěli k poznání, že na vlastní byt v Brně – kde se jim pracuje a žije dobře – nedosáhnou.
Raději zvolili podnájem a hypotéku investovanou do vybudování vesnického, ale moderního stavení, splácejí i pomocí občasného krátkodobého pronajímání rekreantům, se kterými se tu vlastně střídají. A jednou to bude zázemí jenom pro ně.
„Inspiroval nás víkendový pobyt v Rakousku, kde jsme si pronajali venkovský domek a při pohodovém posezení na dvorku si uvědomili, jak by se nám něco takového líbilo doma.“
Selský rozum a zkušenosti ze světa
„Vyrůstal jsem v domě se zahradou a vždycky mě bavilo spolu s tátou pracovat rukama. Něco se dělalo pořád – na baráku, na poli, ve vinohradu…
Šumavské pouto Jiřího Bárty-Lauseckera
Hodně jsme si toho tady udělali sami. Včetně osekávání trámů, které jsme použili na strop v místnosti s velkými okny. A vše se vybudovalo bez těžké techniky, která by se sem úzkou uličkou nedostala.“
Na celé akci se skvělým koncem je zajímavý už její začátek. Mladá rodina zchátralý domek na malém pozemku koupila v dražbě i s asociálními nájemníky, kteří se mírně řečeno o nic nestarali. Pár tu měl několik psů a nepředstavitelný nepořádek.
Místo na střeše je využito k relaxaci – v sauně i v bazénku. Stěna je ošetřena podle japonské inspirace – co je opálené, to nehnije.
„Vyklidit to tady a sehnat jim jiné bydlení byl tvrdý a dlouhý příběh. Moc jsme nevěděli, do čeho jdeme… Nakonec nám byli vděční i sousedé, kteří se dřív uličkou kolem stavení báli pomalu chodit. Původní domek jsme nakonec raději zbourali, i když si myslím, že odstraňování původních staveb i na vesnici bývá někdy na škodu. Na jeho základech jsme postavili nový, i když v původním rázu, a připojili k němu moderní dostavbu,“ ohlíží se Václav Navrátil.
V rámci studia působil i rok v Nizozemsku, které považuje za centrum světové architektury a tamní lidi za nám velmi blízké. K jeho získávání zkušeností patřila i tříletá pražská etapa v ateliéru profesora – architekta Ladislava Lábuse („Tam jsem se naučil pracovat s různými materiály – dostupnými, ale originálně využitými.“)
Ale vrátil se do rodných končin. V Bukovanech má babičku a navíc zdroj místního vína.
Heidi Janků má svůj kus ráje
„S vědomím, odkud s kolegy pocházíme – z Hané a Slovácka –, jsme si do filozofie práce našeho ateliéru vepsali i to, že ke každému zadání přistupujeme individuálně, se snahou vymýšlet nová a přitom proveditelná řešení, ale zůstávají nám blízké tradiční principy a selský rozum,“ dodává architekt Navrátil, který s kolegou nasbíral inspiraci a zkušenosti nejen z Prahy, Rotterdamu, ale i z Los Angeles nebo New Yorku.
Mimochodem jejich současný projekt, na který jsou náležitě pyšní, je realizace krytého bazénu. Kde? V Kyjově!
Nadhled a pohoda
„Je dnes zavádějící porovnávat pořizovací ceny, ale celé i s pozemkem je to levnější než byty ve městě,“ konstatuje pan architekt s tím, že vše stihli ještě v pravý čas.
Hotovo je tu necelý rok a potvrzuje se, že každý metr pozemku je účelně využit. Na míru je postavena i kůlna v koutě zahrady a přes malou plochu její střechy neváhali Navrátilovi založit zelenou střechu.
Ostatně koukají se na ni z terasy na střeše obytné místnosti, kde je místo i na domeček se saunou a bazének s posezením.
Přírodní materiály a barevnost dodávají na útulnosti všem zákoutím.
„Na podlaze v obývací přístavbě je průmyslový leštěný beton, jaký bývá v průmyslových halách, na stěnách je gletovaná (vápenná stěrka pohlcující vlhkost) omítka – žádná primalexová výmalba.“
Půdní království Jana Kasla
Obývací tzv. světnice s prosklenou čelní stěnou vznikla na místě bývalých chlévů.
Na půdorysu původního domku je prostorná ložnice se stropem otevřeným až pod krovy, koupelna, samostatné WC a schody do podkroví s další ložničkou. Neznalý kolemjdoucí by nepoznal, že jde o novostavbu.
Respekt k místu
„Začali jsme v roce 2019 a lví podíl na výsledku mají i kolegové z našeho ateliéru. Do tohoto místa se promítá, že rádi pracujeme s historickým a širším kontextem. Přitom rádi projektujeme moderní domy, které mohou obstát i za sto let. Ale nic extravagantního s pobuřujícími výstřelky a zbytečně nápadného. Je to i o respektu k prostředí a krajině.
Přitom se nemůžeme dívat jenom do minulosti a vytvářet kopie. Každá etapa vnesla něco nového – barokní vedle gotického. I tato doba má své novotvary,“ připomíná architekt Václav Navrátil – obklopen sklem, betonem a dřevem vedle vesnických domků.
„Je tady úplná pohoda a lidi k nám rádi jezdí. V Brně jsem odsud za padesát minut,“ pochvaluje si zvolenou cestu i cíl.
